Tomáši, s trochou debatně-pošťuchovatelské velkorysosti lze možná souhlasit s tebou použitým výrazem „klišé“. Protože nyní (v druhém desetiletí prvního století třetího milénia), kdy je zřejmé, že vše již bylo milionkrát dávno vyfoceno, je klišé snad už jakákoliv fotka čehokoliv v jakékoliv situaci. Ale proč si zde použil slovo patos? Civěl jsem teď do slovníku netuzemských slov, a patos (vzrušený stav, prudké hnutí mysli, vzletný způsob projevu) mi jako charakteristika této fotografie vůbec nesedí. A příliš mi neposedává ani výraz „sentimentální“, který prý znamená cosi jako „přecitlivělý“ apod. S trochou humrové nadsázky bych si dovolil použít spíše slovo „nostalgie“, pokud přistoupíme na hru, že snímek byl pořízen v panem klubovým Profesorem odkazovaném roce 1982. Teda mne to předtím nenapadlo, ale ono toto foto opravdu evokuje atmosféru začátku osmdesátých let...

Pištův komentář způsobil malou vlčí závrať. Včera mne vůbec nenapadlo, že je to foceno v úhlavním městě na Nadnárodní třídě. O konkrétním místě jsem se vůbec nezadumával. Název jsem jen letmo přejel snad s pocitem, že jede o jakési ženské jméno. A pokud bych se nad místem přece jen býval včera zadumal, možná bych hádal, že fotografie byla pořízena třeba v Teplicích, Postoloprtech nebo Vejprtech.

Skutečnost, že to bylo exponováno na Nadnárodní třídě, mi trochu kazí celkový dojem z fotky. Ale to nevadí. Pokouším se od konkrétního místa odpoutat. Fotka je to zvláštní. Jakoby nic, ale pro mne má přesto zajímavou atmosféru. S tou paní postávající u odpadkového koše, respektive u odlévané odpadkové vázy.

Také dnes jsem rád, že se zde zjevila.

Zajímavá fotka. Jsem rád, že se zde objevila.

Fialová netuhá stolice po nezřízené konzumaci borůvek...

Na první pohled zkažená fotka.
Na druhý pohled zajímavá fotka.
Na třetí pohled sugestivní fotka.

Něco tam je.

Trochu to připomíná slavný Rorschachův test.

Pokud se zde nějaký lehkovážný komentátor odváží cokoliv napsat, bude tímto projektivním testem chycen do pasti. Stačí vepsat jednu krátkou větu, možná i jen jedno slovo, a léta skrývaná temná zákoutí mysli komentátorovy se náhle otevřou a zjeví jako symetrický mozeček vlašského ořechu po rozlousknutí jeho zdánlivě pevné skořápky.

pes: v každém případě jede o působivý obraz...