Ale je také možné, že kolegyně Martina ve svém vzdechu, obsahujícím současně povzdech „zpátky na stromy“, měla na mysli spíše dávné dětství celého člověčenstva. Zřejmě tím chtěla vyjádřit touhu po prarodné Africe. Z povzdechnutí Martiny vyplývá zároveň zjištění, že myšlenky kreacionismu ji pravděpodobně neoslovily.