pes: použití šikmoňe zde má logiku..

nejede jen o prázdný efekt..

šikmoň umožnil zaostřit na obě tváře najednou, což jeho použití zdůvodňuje..

čili problém skutečně není v šikmoňovi..


také zachycení okamžiku je perfektní..

expozice ve správnou chvíli..


ani proti kompozici nelze nic dramaticky vážného namítat..

sice ji nepovažuji za příklad kompoziční elegance, ale nic zásadního k její kritice nemám..



jediným problémem (podle vlčího mlžného pohledu), který tuto fotografii znehodnocuje, je její „umělohmotné“ barevné podání..

a domnívám se teda, že pokud to nelze nějak uspokojivě posunout, tak že se z té šlamastiky dá skutečně celkem dobře vybruslit převodem do černobílé varianty..


akorát teď tak úplně přesně nevím, proč to vlastně píšu znova..

hm, říká se, že opakování je matka sklerotiků..

uf, a já jsem sklerotik už odpradávna..


ale je také možné, že jsem to chtěl nějak přehledně shrnout, a teď to svou úvahou o skleróze zase naopak rozpatlávám a znepřehledňuji..


jo, teď jsem si vzpomněl: vlastně jsem chtěl výrazně (bába přímo troufale) oponovat odpůrcům šikmoně zde..


samozřejmě, že šikmoň není všelék, ale zde má opravdu své technické opodstatnění..

navíc takto to trefit šikmoněm – tak, že jsou zaostřeny obličeje obou dětí (a děti jsou vždy v pohybu), tak to teda smekám kšiltovku..

=:o)