pes: Mistře Valsidale, aby debata nevázla, tak dodám, že s velkými přestávkami občasně vycvakávám už od dětství... V období střední školy jsem vycvakával takové ty obecně líbivé obrázky, za které mne rodiče a sousedé chválili a přátelé poklepávali po ramenou... ;))

Ale potom jsem pochopil, že musím jinak... Začal jsem vycvakávat taková podivná zátiší reality a introvertní "věci", kde jsem měl pocit, že jsem se dostal někam dál, a to i přes to, že se to téměř nikomu jinému nelíbilo...

No, a když mne Tom B/W Barva před pár lety přihlásil na photopost a já se koukl, jak vypadají fotky na webu, tak jsem pochopil, že mnohé z toho, co se mi líbilo vycvakávat v období kdy jsem vycvakával pouze do šuplíku, už dále vycvakávat nemohu...

A vrátil jsem se zpátky k počátkům – k obyčejnému lovení momentek...

(tím však vůbec netvrdím, že má smysl pouze klasické lovení momentek – takhle ortodoxně jsem to nemyslel ;)

Avšak jak se říká: skutečně nové je pouze to, na co se už zapomnělo...

Močení na prázdné plátno a prodávání výkalů umělce v plechovkách již bylo dávno vyzkoušeno...

Mantinely byly ohledány, je čas se vrátit na hrací plochu...

Zdá se, že nezbývá nic jiného, než pokoušet se dělat jak nejlépe to lze „pěkné věci“...

;)