MyChale, děkuji za doplňující info... ...ale to je přece jasné jak Trychtýř, že je smahnutá od boku... ...jen jsem měl na mysli to, že když už je takhle přetočená, takže už je to moc, a že tím to ztrácí tu lehkost momentek smahnutých od boku... Zkrátka ty horní úběžníky se už trochu nehezky téměř zarovnávají k hornímu vodorovnému okraji a vpravo dole už zbytečně vyplouvá hlušina, která by nebyla hlušinou, kdyby měla nějaký protipól... Kompozičně trochu zlobí, a nezlobila by, kdyby nabyla naklopena až takto příliš... Já vím, že to je od boku – o tom jsem vůbec nepochyboval... Jenže odbokovky obvykle nebývají až takto hodně naklopeny (bývají naklopeny jen tak lehce, a to bývá pěkné...) Samotný náklon – ani takto velký - určitě nevadí na jiné fotce s jinými úběžníky a liniemi, ale tento zde už poněkud rozhodil obraz – je tak trochu zaseklý jak nesprávně pootočený ježek v kleci, což je zkrátka škoda...

Ale to není podstatné, protože tento diptych mne fascinuje i tak jak je... Často se k němu vracím... Dokonce na tento diptych občas vzpomínám i tehdy, když pobíhám někde v terénu mimo počítač...
Nic není dokonalé, a to je asi také to pěkné...
V každém případě je tento diptych pro mé vnímání nejen zajímavým, ale předeblechám tak zvláštně všedně a současně exoticky veleatmosférickým...
Podněcuje fantasii a takové ty zvláštní nepopsatelné pocity jakoby z jiného světa...
S nadšením se k němu vracím...
=:o)