Je to taková trochu nepřehledná a rozháraná kompozice jakoby „bez ladu a skladu“, kde se nesměle a tak trochu marně snaží hrát hlavní roli bicykl (možná i ve vztahu k části druhého bicyklu vlevo). Zároveň však z tohoto lehce chaotického záběru vyzařuje určitá zkušenost, vnímavost a citlivost autora. V celkovém působení to není jen tak náhodný snímek. Mně se toto mírně dekomponované městské zátiší docela líbí. Nevtíravá atmosféra (či spíše „neatmosféra“) této fotografie má svou poesii.