Škoda přeškoda, že horní část je němá. Bizarnost scénky však zaslouží jednoznačnou pochvalu.

Hned zpočátku jsem tušil, že je zde něco jinak. Nebyl jsem si však jistý, jak to je. A abych tedy nezpůsobil trapas, tak jsem v prvním vstupu preventivně nenapsal slovní spojení „pohled mámy“, ale raději univerzálnější definici „pohled dámy“. :))

Pavol, díky za informaci. Jak jsem již psal, ta fotografie má pro mne zvláštní kouzlo, a i přes určité výhrady ke kompozici se mi líbí, a jsem rád, že jsi ji vystavil. :)

PS: gratuluji ti ke kouzelné dcerce. :)

U této fotografie mám výjimečně pocit, že zde je lepší kompozici a pozadí vůbec neřešit. Nechat to být. Byla by škoda tu fotografii vyhodit. Protože ten okamžik je prostě výborný.

Je sice pravda, že ta fotka není dobrá po všech stránkách, avšak to, co vyzařuje, je důležitější než kompozice.

(Docela se divím, že něco takového jsem napsal já, a ne třeba Tomáš Houda... :)

Sice standardní téma, ale uhrančivý pohled dámy plus spokojený výraz kojence vytváří silnou fotku. Jo, to je dobrá fotka!

Zdarily portret. Humorny. Pripomina mi jednu komixovou figurku... :)

Mistr Jarda má opět dobrý postřeh. Pan Profesor se vrací. Po dvaceti letech.

nevím, zda se mi tato fotografie líbí úplně, ale působí příjemně... ten spokojený úsměv portrétovance je nakažlivý... a také mne zaujaly prohnuté regály po tíhou knih...

pes: jsem deformovaný, a tak se nedokážu nezmínit ještě o jedné věci: mnoho knih a velké kusy čalouněného nábytku prospívají akustice poslechové místnosti při poslechu reprodukované hudby - čím více knih a velkých kusů čalouněného nábytku, tím přehlednější zvuk bez rozmazávajícího dozvuku...

pes2: vítej... :)