nemam v umyslu zde prebijet pripadna kriticka hodnoceni kolegu mnozstvim kladnych vstupu, jen jsem chtel jeste dodat, ze mne ta prvni fotografie s mesicem uchvatila nejen svou exoticnosti az fantasticnosti sveta na jizni polokouli, krasnou, temer dekorativni strukturou, ale zaroven jakousi symbolikou.

Vyznamnou roli zde hraje take segment vlevo dole. Potok jako cesta. Cesta jako potok. V tom celkovem kontextu s tou krajinou z "jineho sveta" a tim mesicem "naruby" to ma temer mysticky obsah.

S vedomim, ze vesmirna telesa zde "chodi pozpatku" je to jak z jine casti vesmiru. Jako kdyby se Henri Rousseau ocitl na jine planete, ktera by mu byla vzdalena a zaroven velmi blizka, vysnena.

Cosi duverne znameho, ale soucasne nedosazitelneho. A svou symbolikou je to snad dokonce i archetypalni zalezitost.

A opet je to tady: cesta jako potok. Potok jako cesta. A mozna je to vodopad. Anebo se jen tise sype bily pisek.


pes: tesim se, ze treba nekdy tuto fotografii uvidim vytistenou ve vetsim formatu na nejake vystave.