Paní na první fotografii a pán s doutníkem na třetí fotografii jsou velmi sympatičtí lidé! Jak je možné, že minulý totalitní režim ve Východní Evropě udělal z lidí takový neveselý a kysele se tvářící šedivý dav, ale podobná totalita na Kubě se duší lidí jakoby nedotkla – ti lidé tam snad mají radost ze života a cosi jako jiskru, anebo dokonce, jak jsem již mnohokrát četl, že snad Kubánci mají i svou hrdost. Jak je možné, že z nás totalita nadělala takové šedivé myši, ale duše Kubánců zřejmě příliš nedeprimuje?

krásné

:))

bojim, bojim!

výborný portrét veleváženého pana domácího :)

ano, stále paráda!

Na světě jsou dvě nejhezčí auta. Jedno reprezentativní (Fantomasův Citroen DS19) a to druhé – Kačenka Citroen CV2 – je nejpěknější úplně.

A když je Kačenka zvěčněna na tak hezkých fotografiích, jako jsou v této sérii, tak radost je dvojnásobná. :)

Pisto, protoze nemam rad, kdyz neco predstira cosi, cim neni...

nemam rad imitace...

a pokud inscenace predstira momentku, tak se mi to nelibi...

ted nemyslim obrazove, ale pocitove...

(ale treba se nejake vyjimky take najdou...)


avsak to se netyka teto fotografe - zde predpokladam, ze jde o skutecnou momentku...

a take se mi zde libi i ta tebou zminovana druha noha... prave to, ze jde o rozhovor dvou slecen/pani je na tom take to pekne...

prave tento detail posouva tuto fotografii do sympatickeho vyzneni...

to je prave to kouzlo momentky...


pro me opravdu skvela fotografie...

a to, ze je skvela, mozna rozhodl ten zachyceny dej - ten rozhovor...

kouzlo okamziku...

neboli rozhodujici okamzik...

Magnum...


podle meho nazoru na teto fotografii hraje uplne vsechno...

vsechno je zde dulezite...

je to obrazove relativne slozita fotografie, ale proste je paradni!

=:o)

Ondřeji, pokud se ptáš, zda jsem tu větu, kterou cituješ, myslel ironicky, tak směle odpovím, že nikoliv.

Myslel jsem ji tak, jak je, čili bez jakýchkoliv vzkazů mezi řádky.


Ten tag zde opravdu považuji za kompozičně důležitý. Podle mého názoru tu kompozici zachránil. Funguje zde podobně, jako vyvažovací závaží („olůvko“) na ráfku kola automobilu...

Navíc zde při sledování obrazu umocňuje cosi jako levo-pravou dynamiku obrazu... Činí jej dynamičtějším...


A také přináší jakýsi paralelní děj, který to celé obohacuje o další zajímavý plán: autorem toho tagu je pravděpodobně nějaký jinoch, který si zde možná částečně vědomě, ale spíše z velké části podvědomě označil své „teritorium“...

Je to podobná činnost, jako když psík svou močí označkuje patník, anebo když jelent svým parožím rozdírá kůru na kmenu stromu a vytváří tím značku, kterou vymezuje své teritorium...

Zvyk značkování teritoria se táhne miliony let světem živočichů, zvířat i lidí...


No, a zde je mimo jiné zajímavé, jak se na této fotografii prolíná pravěká tradice značkování teritoria s velmi atraktivním výjevem dvou vzájemně komunikujících sousedek ve vchodech do exotických slují..


Ten tag, který je akcentován zaostřením objektivu, s tou „ústřední“ fotogenickou nymfou zdánlivě nesouvisí...

Příběh tagu a příběh nymf existují paralelně, jakoby zcela nezávisle na sobě...

Avšak zároveň – z pozice pozorovatele - se na té fotografii prolínají...

A prolnutí těchto dvou vzájemně nezávislých příběhů na jedné fotografii je velmi zajímavé...

Vzniká tím určité pnutí – cosi, co známe např. z některých filmů Davida Lynche, kdy je občas na vteřinku kamerou akcentováno něco, co vůbec nesouvisí s hlavním dějem. A ten akcent se už třeba v žádném dalším záběru znova ani neobjeví, ale přesto pocitově jakousi setrvačností hraje dál a umocňuje tu zvláštní atmosféru...


Takhle nějak to zde na mne působí...

A když k tomu všemu přihodím již dříve zmiňované luxusní světlo a bizarnost exotické uličky, tak nestačím žasnout (bez ironie), co všechno na této fotografii je...

Takže abych předjel nedorozumění, tak rád zopakuji, že pro mne je tato fotografie velmi výjimečná, a že mne doopravdy nadchla...

=:o)

Trochu mně to připomíná atmosféru fotek některých klasiků agentury Magnum...

Naprosto úžasné světlo, exotické kulisy, extrémně fotogenická situace, skvělý okamžik...

Senzačně nasvícený mikrosvět, zachycený v pravé chvíli...

A mírné našikmení obrazu prospívá pocitu lehkosti nepřipravené momentky, jedinečnosti situace, děje, okamžiku...


Zajímavým prvkem (i kompozičním) je zaostření na tag na stěně vlevo...

Pro mne opravdu parádní fotografie!

=:o)

v první chvíli jsem myslel, že je to jakási prapodivná inscenace...

ale potom jsem konečně pochopil, že jde o momentku...

tak v tom případě je to paráda!

velká paráda!

teda (jak upozorňuje TŘ) ty dvě vzadu (bílá a černá), hledící disciplinovaně do objektivu (přesně z anafasu), a navíc k tomu všemu vybavené tím čistě sférickým tavrem výhřevného polárního kožichu, jsou opravdu neskutečné...

polární mimozemšťanky...

=:o)

Ivo, samozrejme vzdy bude relativni a subjektivni, co je nove a co neni...

jednak plati konstatovani, ze skutecne nove je pouze to, na co se uz zapomnelo...

a druhak lze vzdy prijit s novymi variantami...


ale spis se to uz odehrava v jemnostech a nuancich...

zakladni fotograficke styly byly uz davno vyzkouseny...


avsak stale je prostor pro zdokonalovani...

a pro hledani specifickych drobnych odlisnosti ve svem stylu...

v tomto smyslu je zde nekonecne mnozstvi variant...


kazdy z nas ma trochu jiny podpis...

Ivo, ale když si tuto fotografii umístíš třeba na bílou plochu

http://www.fstop.cz/fstop/imgrepo/2/276/heud.jpg

tak se to poměrně dobře uzavře...

lépe se zjeví tři "pilíře" této kompozice - přesněji řečeno vrcholy pomyslného troúhelníku: kandelábr vlevo nahoře + sloupky vpravo + boty dole...

tyto tři "rigidní kompoziční body" to nakonec dobře svážou...

a potom se už uprostřed může dít celkem cokoliv, aniž by to napáchalo škody...

ale podmínkou je zobrazit si tu fotografii na bílé (či světlé) ploše...

v takovém případě se lépe ukáže, že opravdu jde o dobře rozehranou kompozici...

líbí...

velmi líbí...

napřed se mi ty sloupky vpravo zdály příliš "těžké" (jakože rozhazují kompozici), ale potom jsem si konečně všiml té poměrně výrazné světlé linie vlevo nahoře, která to vyvažuje...

díky tomu kandelábru vlevo nahoře kompozice nakonec sedí (uf, já snad na stará kolena ještě začnu chválit kandelábry na ulicích)

celá kompozice je fajn...

no, a hlavně to hezké - klasické - lehce surrealistické kouzlo...

sice osvědčený standardní trik, ale to nevadí...

ve světě fotografie se už asi nikdy neobjeví něco skutečně nového...

vždy už půjde jen o variování...

ale to nevadí...

pokoukání je to pěkné...

=:o)

jééé, to jsou krááásnéééé ovečkýýý...

a nejhezčí je ta černá vzadu...

=:o)