...tak trošičku – jen nepatrně - mne popotahuje za oka to perspektivní zkreslení ručky, ale jinak velmi pěkná taškařice... =O)

pes: nejvelevyváženější klubový Profesore Tr. Ianusi, těším se na případnou dvojportrétní variaci této rozverné vanové fotografie (portrét velevážené EZ společně s Vaším velectěným autoportrétem – oba samozřejmě při vší počestnosti, avšak v jedné společné vanové lázni...)

...to je nečestné a nesportovní...! ...záludný útok na zvířecí city...! =O)

...jsou krásné úplně všechny...!
...a předběžně mne asi úplně nejvíc uhranula fotografie:
http://www.fstop.cz/fstop/imgrepo/0/110/GowEll1o.jpg
...a samozřejmě:
http://www.fstop.cz/fstop/imgrepo/0/110/lncAVoPG.jpg
...anebo třeba ta decentně bizarní situace s tou zvláštní „introvertní sochou“:
http://www.fstop.cz/fstop/imgrepo/0/110/pkwO7Ees.jpg
...a tak dále...
...vždyť to přece říkám, že jsou krásné úplně všechny...!
=O)

...ano, takovýto tón vydává polární záře když svým černým okem hledá svého polárního cyklistu s roztřepeným srdcem a s duší v kruhu, který právě zápasí s úsměvem polární lišky...

...a za vrchol smůly považuji, když polární cyklista, unikající úsměvu lišky a zároveň uhánějící před tónem polární záře, z nepozornosti porazí chechtajícího se jezevce...

navrhuji změnu názvu pro tu připravovanou sbírku básní: Roztřepené srdce polárního cyklisty

pes2: ta sbírka básní by se mohla jmenovat například: Cyklisté, draci a polární záře
,O)))

pes: Kamile, určitě i jako miniatura... ...třeba jako ilustrace do knížky poesie...

...toho trochu násilného - čistě pravoúhlého rámu je škoda, ale jinak ta fotografie se mi velmi líbí...
---------------------------------------------------------------------

...třepotající se černý dráček v polární záři...
...v mlze, ve sněhové vánici...
...vlevo dole zasněžený jehličnan...
...a úplně dole tušíme cyklistu, uhánějícího před polární září...
...anebo před mlhou či sněhovou vánicí...
...před větrem nadouvanou dravou noční záclonou...
...před světélkující půlnoční oponou...
...před velkým černým okem jiného světa...

nikoliv: svým moudrým okem na nás hledí bílý koník...
=O)

...má také sílu, ale myslím, že ta předešlá verze byla výrazově silnější... ...u této dnešní varianty se mi navíc jeví jako rušivý ten „zelený piercing“ na nosánku...

pes5: ...ano, když už je zde teda také řeč o fotkách, tak ta druhá se mi rovněž jeví jako velmi zdařilá...
...a pokud by se dala do diptychu společně s tou šestou (16:35 - Polievka sa dovarila), tak by vznikl mimořádně silný dvoj-celek...
...ale to by byl snad až příliš silný diptych...
...jeho prohlížení by bylo jen na vlastní nebezpečí...
=o( )

...nádherné fotografie... ...krásná atmosféra... ...moc líbí všechny tři...

...ta druhá je jako ze šedesátých let...
...a nádherná nostalgie zobrazení 6x6...

...a u té třetí navíc velmi fotogenické vzájemné pozice těch dvou postav + svižný ořez kráčejícího pána, náhle ohlédnutého s nedořečeným otazníkem, co že to tam dole u břehu montuje ten podivín s tím podivným starožitným aparátem...

pes: ...jej, proč já pablb nekoupil v létě u Škodofky tu jednu z těch dvou naprosto senzačních dvouokých zrcadlovek Minolt... (...upozorňoval mne na ně znalec mechaniky a optiky Ondřej Kratochvíl...)

...a kde je ten Chicago...? ...já vidím jen nějaké mrakodrapy...

Dodo, omlouvám se za některá předešlá slova... ...pro masitý nápor celé série jsem původně zcela přehlédl Tvou poznámku: „Teta Kuchárka ťahala 24-hodinovku na nohách“
...tak to zaslouží obdiv...!

...ale i přesto – již od ranného dětství – trvá mé konstantní zděšení nad zjištěním, že jsme stroji na požírání němých bytostí a tvorů – němých kamarádek a kamarádů...

...zdejšímu světu vůbec nerozumím a o jiných světech nic nevím...
:O/

pes: tak již není noc, ale ráno, a vlk se stejným či dokonce ještě větším zděšením stále opakuje zoufalý dotaz, na který asi nikdo nezná odpověď: proč jsme konstruováni jako biologické stroje k požírání srstnatých, šupinatých, opeřených i holých němých bytostí a tvorů – našich kamarádek a kamarádů...? :O(

...na mne to jako celek působí hodně silně a je možné, že se pozvracím... ...a především se zděšením křičím zoufalý dotaz, na který mi asi nikdo neodpoví: proč jsme konstruováni jako biologické stroje k požírání srstnatých, šupinatých a pernatých němých kamarádů...?!? :O(

...krásná série... ...líbí všechny, a speciálně nejvíc ta druhá a třetí...

...nádherná fotografie s úžasně odlehčenou atmosférou...

...nejvelevyváženější klubový Profesore Tr. Ianusi, tak to jste vlkovi vyrobil velikánskou radost, že jste znovu nazvětšoval tuto fotografii... ...to je má oblíbená... ...a samozřejmě přesně tak, jak je, čili z šedivobílou bezoblačnou oblohou... ...tím vyniká ta zvláštní nedělní prázdnota, která vždy v neděli visí ve vzduchu – ta téměř násilná tichá a klidná jakobypohoda před zatím ještě odsouvaným přízrakem pondělní frenetické rachotící povinnosti a tak podobně...

...má své zvláštní jemné světlo a zároveň svůj krásný kontrast téměř siluetových nehybných nedělních postav s psíkem, který neví a zároveň moc dobře ví, že je neděle...

...a protože ten psík ví, že je neděle, tak nespěchá a s nedělním klidem vzhlíží na nedělní město...

...toto vše ještě lépe vynikne v této nové - jemněji nazvětšované verzi (a nyní navíc i s graficky harmonizujícím celým okrajem svitového políčka, což jí také sluší více...)

...kompozice je nádherná....

...a především ta nepopsatelná lehoučká "jakobynic" atmosféra...

...a oceňuji též, že jste ji opět přichystal takto stranově zvráceně, čili přesně tak, jak jste jí tenkrát uzřel přímo na matnici své dvouoké zrcadlovky...

...líbí velice úplně po všech stránkách... ...ano, toto je vlčí oblíbená, a nyní ještě oblíbenější, než tenkrát...
=O)

Beruško Danuško – Slunéčko Sedmikřehké, díky za sedmimilé přání...! ...Tobě též sedmikrásný den, a všem ostatním také... ...a velice všem sedmiděkuji za sedmiúžasné komentáře...! =O)

...jakýsi fotografický okultismus... ...temný romantismus... ...na Tvůj PALM Zire 71 zřejmě pošleme inkvizici...