Je zajímavé, jak jednu fotografii vnímáme každý z „komentátorů“ jinak. Mne tato fotka hlavně připomněla dávné křepčení v raném dětství. Návštěvy u sousedů, kde jsme do úmoru skákali po křeslech a gaučích, házeli po sobě polštáři a matracemi z gauče, všude oblaka prachu. Obdivuji toleranci jedné babičky, která nás měla na hlídání. Pokoušela se nás sice trochu zkrotit, ale naše radost z pohybu byla nezastavitelná. Řádili jsme a křepčili v jakémsi stavu vytržení - zvláštní energetické extázi. Jako demoliční četa. V jakémsi jiném stavu vědomí, téměř v extatickém bezvědomí.

A i když je tato fotografie z úplně jiného prostředí, tak mne něčím evokuje to pradávné spontánní „ničení“ nábytku s takovou tou nekontrolovatelnou a nezkrotitelnou radostí.

Až teprve o mnoho let později jsem poznal, že existuje také něco takového, jako je pivo. Rovněž svým způsobem radost. Ehm, samozřejmě v decentním množství.

Nevím o čem konkrétně je tato fotografie, ale já jsem si v ní to své našel, a to v míře bohaté.

ja to v najlepsom pripade vnimam ako zpravu o samote
... a to som sa fakt snazila :)

nuda

[fs:102] takové nedořešené, i když si to křesílko o vyfocení říká samo...

tohle se mi jevi dost slaby, sry.

necim mne to pride zbytecne na silu

vyborna fotka...

nemuzu se zbavit dojmu, ze "nekdo" by to vyfotografoval nepomerne lepe... nevyuzity potencial.

jo, zaujalo, proti nahledu lehkej pokles. cekal sem tech posteli min, nebo, kdyz uz, nejak vic prostoru. ale jo, fajn.

hezke optimisticke zatisi, navozujici pocit radosti...

pekny

je to fajn
tony se mi nelibi

dobre to je poskladane :)

se priznam, ze to porad okukuju... libi se mi to moc-moc.

[fs:102] po dlouhý době konečně karavan, který nevypadá jako zabranej podle šablony.
a navíc hezky vyfocenej.

jak je tam schovanej, hajzlík...

to je trochu provokace :)

milá rošťárna .)

vůbec. ale schovanej je tam pěkně, to jo.

to neocenim, mozno v lete :)