Na tuto fotografii si poměrně často vzpomenu. Jsem sice sklerotik, ale tato se mi zahryzla do paměti.

ja to vidim jako tri velky a zajimavy veci na velmi nezajimavem a malem obrazku. nedam to dohromady a neustale tekam a rikam si: co si mam sakra z toho obrazku vybrat, aby to fungovalo.

No já se přiznám, že je mi to něčím hodně sympatický... Taky mi to evokuje dost příběhů... hnedle tři jsem tu měla rozepsaný, ale nakonec jenom napíšu, že odchody z takovejch víkendů nemám ráda... Jak nad tím tak přemejšlim, možná je to spíš před a ne po, vzhledem k tomu pořádku... :) Dneska mi to vyjadřování zase nejde, ale taky jsem si našla svoje, to jsem chtěla říct.

Je zajímavé, jak jednu fotografii vnímáme každý z „komentátorů“ jinak. Mne tato fotka hlavně připomněla dávné křepčení v raném dětství. Návštěvy u sousedů, kde jsme do úmoru skákali po křeslech a gaučích, házeli po sobě polštáři a matracemi z gauče, všude oblaka prachu. Obdivuji toleranci jedné babičky, která nás měla na hlídání. Pokoušela se nás sice trochu zkrotit, ale naše radost z pohybu byla nezastavitelná. Řádili jsme a křepčili v jakémsi stavu vytržení - zvláštní energetické extázi. Jako demoliční četa. V jakémsi jiném stavu vědomí, téměř v extatickém bezvědomí.

A i když je tato fotografie z úplně jiného prostředí, tak mne něčím evokuje to pradávné spontánní „ničení“ nábytku s takovou tou nekontrolovatelnou a nezkrotitelnou radostí.

Až teprve o mnoho let později jsem poznal, že existuje také něco takového, jako je pivo. Rovněž svým způsobem radost. Ehm, samozřejmě v decentním množství.

Nevím o čem konkrétně je tato fotografie, ale já jsem si v ní to své našel, a to v míře bohaté.

ja to v najlepsom pripade vnimam ako zpravu o samote
... a to som sa fakt snazila :)

nuda

[fs:102] takové nedořešené, i když si to křesílko o vyfocení říká samo...

tohle se mi jevi dost slaby, sry.

necim mne to pride zbytecne na silu

nemuzu se zbavit dojmu, ze "nekdo" by to vyfotografoval nepomerne lepe... nevyuzity potencial.

jo, zaujalo, proti nahledu lehkej pokles. cekal sem tech posteli min, nebo, kdyz uz, nejak vic prostoru. ale jo, fajn.

hezke optimisticke zatisi, navozujici pocit radosti...