ta druha je pro me porad dobra
hodne

vracim se a hiof me vzrusuje uplne nejvic. fakt moc pekna serie.

tohle moc ne, je to takovy toporny. barevne ale moc pekny.

zostavam u dvojky

pekne, prijemne, len u teba by som ocakaval farbu

[fs:102] z těhle černobílých cítím tu nemocniční atmosféru tak nějak víc než z těch barevných (v nemocnici jsem měla tu čest poležet docela dlouho a bylo to pro mě docela depresivní). ale na dobré fotky mi to asi nestačí.

atmosféra fajn, obsah postrádám.

já ještě nikdy v nemocnici nemusela být přes noc, ale i přesto mě druhá fotka tak zvláštně zasáhla. druhou beru, zbytek ne.

u tý druhý mě fakt berou ty stíny a šedi, jinak si spíš užívám tu barevnou část

vubec nevim :)
dneska vazne perlim

ty mas celkem vzacnej dar fotit barvu, alespon to mi prijde u tvych obrazku naprosto nekonfliktni, prirozeny, jak to vidis a jak to pak lehce funguje.
mam tvoje barevny proste radeji nez tyhle art polohy jakoze cizelovana kompozice a podani tonu.

http://www.fstop.cz/fstop/imgrepo/1/134/ijam.jpg

tahle říká všechno, co tyhle čb, a líp, no to zas kecám. Ale nelíbí se mi to.

nelibi se mi to, ana.

jako vypraveni to snad pohromade drzi, fotky ale imo dobry nejsou.

tezkopadny

skvela serie.

[fs:126] tieto fotky voňajú čiernobielou fotografiou, páčia sa mi na nich svetlo, tiene, imaginárne obrazové zápisky a deníčky, subjektívnosť. Videl som už podobných sekvencií veľa, túto si budem pamätať.

no ja som to mozno blbo napisala. totiz, ta farebna seria je uzavreta taka, aka je, toto patri k nej v zmysle, ze je to fotene na rovnakych miestach pri rovnakej udalosti, ale toto je takovy mini set, sam za seba, bez ambicii. :)

já dávám taky přednost čb fotkám.
A barevně fotit ani neumím (ne že bych černobíle uměl).
Ale třeba zrovna tato série se mi víc líbí barevná.

Vlku, presne take pocity ktore popisujes som mala pred rokmi, ked som este studovala. vtedy som tvrdila, ze NIKDY nebudem fotit color, pretoze je to jednoduchsia cesta k uspechu. clovek sa moze chytit farby, ma vic moznosti hrat sa s tim, co fotka da. ale, cb, to uz je pre profikov, a tam sa musis opriet iba o dobru kompoziciu a dokazat uz pred zmacknutim spuste konvertovat svet na ktory sa pozeras do cb a predvidat skaly sivej...

dneska moj mozok uz zmysla inak, casu na CB je menej, kedze sa mi nepodarilo byt clenkou Magnumu :DD, ale rada si spominam na to obdobie, kto vie, mozno sa mi tie slova nekedy vratia aj do zivota.

nemyslim, vlku, ze je zde treba uzivat rozumu.

Na tu odkazovanou barevnou verzi série civím „s úctou a obdivem“ (jak jsem psal již tenkrát), ale nyní na mne zapůsobila ještě silněji tato černobílá varianta.

Je to zvláštní. Někteří lidi pokřikují „na výšku se nefotí!“. Ale takový výkřik mne nikdy neoslovil. Vůbec mu nerozumím. Mne nyní oslovuje pokřik „barevně se nefotí!“. Ano, teď mne velmi oslovila a zachvátila tato černobílá verze série. A mám skutečně chuť hulákat „barevně se nefotí!“. Jsem dlouhodobě infikovaný černobílou fotkou. Sice mne již mnohokrát nadchly mnohé barevné fotky (a některé barevné fotky mne nadchly velice, velice, velice), ale přes to jsem se nikdy nedokázal zbavit jakéhosi vnitřního „tajného“ pocitu, že barevné fotky jsou jenom „jakobyfotky“. Já vím, že toto není žádná racionální úvaha. Teoretici fotografie by mne za takovou úvahu jen vynadali. Anebo by se o tomto vůbec nebavili. Neměli by co řešit. Já vím. Rozumím. Toto řeší jenom dementi. Výkřik „barevně se nefotí!“ je podobná debilita jako zvolání „na výšku se nefotí!“. Proč se nějak omezovat? A proč se vymezovat? Proč něco pokřikovat? Hm, rozumově na to nestačím. Je to jen takový pocit. Nic víc než pocit.

Ať žijí černobílé fotky!

Jsou sugestivní. Magické.

hned som si spomenul na tu odkazovanu serku, tam si mi prisla viac "sharp".

tu ma fakt potesila dvojka, este sa vratim.

Já ti nevím. Ten první záběr mi až moc připomíná nultá políčka na mých filmech, vycvaknutá zbůhdarma do prostoru. A ty další jsou pro mě taky celkem nicneříkající.