tady bych si dovolil jeste dokvaknout, ze moc a moc ocenuju, ze bez ohledu na to, jestli se na ten vysledek divam jako na jednoduchej obrazek tak jak lezi a bezi, nebo se ho naopak pokousim rozpitvat/analyzovat po jednotlivejch aspektech, ktery si ve fotce vydrzuju, kdyz prikladam hledacek k oku, porad to vsechno vychazi na vybornou. je to jednoduchy i slozity, samozrejmy i vypiplany, prazdny i plny... krasna vytvarna fotka. a ten druh zaberu je presne to, co mam tak rad: zcela primocare postavenej pohled - zadny drama v uhlu, perspektive, vzdalenosti, povaze sceny, v nicem, a presto se tam podarilo dostat notnej kus tajemna a podivnosti v nalade. o to se sam snazim, kdyz fotim mista.