vubec nic :(

Sakra, ted to tady ctu a koukam, ze neco podobneho jako ja uz napsal i Tomas. Navic koukam, ze uz jsem tady byl. :) Sice mi to povedome bylo, ale nejak vyrazne zapsano v pameti jsem to asi nemel, takze podobny pocit jako ted se minule urcite nedostavil...

Prohlížím to a je to celé tak nějak živé a hravé. A pak, najednou, poslední foto prázdné. Prásk. A je to jasné, je zle. Z rozmazání dítěte na předchozích fotkách je najednou jakýsi pocit mizení, odcházení. Fakt se až bojím, zdali se něco vážného nestalo. Takže emočně to na mě působí fakt strašně silně. Ale - má to tak být? Stalo se opravdu něco, nebo je ten pocit falešný?

Pokud je vše v pořádku (a já doufám že ano), asi bych byl raději, kdyby tam ta poslední fotka nebyla, protože bez ní by mě to asi vůbec smutné nepřišlo a nic z toho psaného výš by mě nejspíš ani nenapadlo...

Já nadšení chápu, ale fotku ne :)
Ne, vážně... vizuálně je to sice svým způsobem zajímavé, ale nic mně to nedává...

Pripojuji se k taboru odpurcu. Kdyz kouknu v galerii hned vedle na tu Tomovu, mam pocit ze si z nas delate prdel :)

moc dobre