Vlkomírek: ano, již v názvu skrývá se drobná (jistěže alibistická) omluva, apriorní přiznání provinění. nesuďte, již dávno bylo rozhodnuto.

Víťa: kůň voní po trávě. ...ale ty už jsi uletěl... dík D)

to beru. :D)

TP: tak tak. motýli jsou pro každého seriózního créateura už navždy passé. a to já nerad.

Ruzam Valsidal: to bude nějaký nedorozumění, já mám ty motýlky doopravdy rád.

Oto, malé obrázky jsou jen jakési apendixy pod čarou, to hlavní Velké umění jsou samozřejmě ti úžasní šikmomotýlci

výborně! tak tedy odměnou ty nohy k tvému kolotočkoníkovi. je to prosím šestnáctispřeží, tedy 64 kopyt...

...ještě jsem sérii doplnil... vrr

":-))
takhle si mě dobírat, že se nestydíte, pane kolego!

motýlci, roztomilí, takoví barevní, okatí.

já to říkal, že mě budete bít

... a byl tam jeden, a já mu - blb - nevěnoval vůbec pozornost...

Martine, veliký souhlas. Problém je v tom, že autor bývá posedlý právě svou úžasnou a nejoriginelnější technikou až ztrácí zhola soudnost. Korekce od nezaujatých jsou proto velice cenné. Tak dík :-)

no dobrý, je vás takovejch, koukám, víc. ale není to jen zvyk? fakt vám tu tohle ostření nic zajímavýho nepřináší? Nepřemlouvám, ptám se. No, asi nepřináší, že :-)

to jsou ty sny koníka, Oto :-)

mám jistou zálibu v neobvyklých situacích koní, zejména v submisivních postojích (dobrovolně nabízená síla), a nebo naopak imponujících hřebců (nespoutaná síla). k equinekrofilii jsem dosud nedospěl, i když se to někdy nezdá :-)

jo, a doplnil jsem další k sérii.

nikoli sice první, o to však srdečnější a radostnější. A žes mne potěšil, víš sám nejlépe. Tak tedy díky.

Ale ještě k tématu prozaickému jako třeba uši: ušima kůň/mula/mezek/zebra a jim podobní komunikují. Skopené ucho říká soustředím se, jsem připraven se podvolit. Trochu více sklopené ucho říká dej si pozor, nemám tě rád, jdu po tobě. Tak si vyberte :-)

je utahaný. polední pauza pracovních mul (nejspíš). tahaj v lese dříví. řecko

jsem nadšen, opět rozporuplné reakce!

v neděli obzvláště :D

TH: dík za skvělej komentář. Ta druhá je hlavně o třech holubech v "nepravděpodobný" řadě. Způsob ostření je tu jen nosičem týhle scény. U té první je ostření ve výsledku samostatným sdělením, jak píšeš. Kdyby vedlo od holuba k věži, byli bychom zpátky na zemi.