Ach, pane, nebyl jsem tak pozorným divákem, nebyl jsem sám, nebyl čas. Avšak Vaše slova zní vznešeně a přísahám, že jim rozumím. Stane se, že člověk klopýtne o tah, který vezme dech. Hmota či těžiště trochu více vpravo, viďte! Ten tah drásá, budí zamilovanost. Proč tomu tak je, nevím. Jen prudce dýchám.

Dujme!