Pro mě je ta jednička sólovka a to taková, že na ní nemůžu zapomenout. :) Líbí se mi moc, stála by za to být na papíře, na velikánskym papíře... Pořád nevim, jak bych ti ten pocit z ní přiblížila, ale prostě mi napadá jako přirovnání Bresson... asi tim vystiženym momentem, no.
Dvojku bych dala k jinejm obrázkům, ta je taková atmosférou jiná.