takovýhle zátiší a hry světla je přesně to, kde je fotka jako medium nejsilnější v kramflecích, kde si na nic nehraje, kde je prostě doma... a proč ji mám vlastně rád.
tichá, neagresívně nabízející spočinutí, skromně krásná, stejně důležitá jako zbytečná, jak to místo, jak ta chvíle, kterou zachytila... díru do světa neudělá, protože málo řve, ale má setsakra právo a důvod existovat.