:-)
... Lucie, ... ... ... ... pokračuj ... ... ... ještě dvě ... ... ... ;-)
... lepší se to !

... já bych nechal _ j e n o m_ lumu ... ta samotná má sílu, která mne vtáhne a znepokojí ...

- řekl bych, že zbytek jsou nástřely - s velkým rozptylem .... a jen lumu je do černého - zásah, který počítám ...

... dva světy, které se nikdy nemohou setkat, zachyceny na jediné fotografii ...







... já vím: ... ve skutečnosti jsou to jen dva konce světa jednoho ...

- vizuálně, výtvarně silný diptych - forma, která je zdánlivě v rozporu s obsahem, vyvolává znepokojivé asociace a otázky
- to rozpůlení těla ... mi nedá neuvědomit si odtržení a dichotomie zakódované hluboko v evropské - přesněji křesťanské - kultuře: vysoké / nízké, tělesné / duchovní, čisté / nečisté , .... tak hluboko, že je často ani nevnímáme, ačkoli naše hodnocení (jediné, celistvé skutečnosti) neustále ovlivňují
- tvůj ( vlastně Lenčin :-) "odstup, nadhled a nezúčastněnost" jsou dalším silným paradoxem - podtrženým - nebo podtrhujícím? - výše zmíněnou rozpolcenost
- zrcátko - obraz, odraz, zdání, klam, vstup do jiných světů, stejných a jiných... kde jsme a nejsme ... kdo jsme ... a nejsme?

... týýý-jo ... tak tu hromadu fontu dole (možná) přeházím, až si pochutnám na těch dvou (nebo 7?) fotkách :-)

- japonský portrét nahoře je čirá radost barvy a plochy + skvělý výraz obličeje (-: a navíc se dá ještě zapnout/vypnout :-)))
- krásně mi funguje - nejdřív sám, čistě vizuálně, pak se přidá název, který to hezky otočí, vlastně spíš roztočí ....
- a když už se smíchem sroluju dolů, dorazí mě sada spodního prádla, nabízená k výběru naivně-hospodyňkovskými topornými (ne)gesty a postojem typu "hele-tak-takhle-se-to-vypralo" --- takže mé veselí, nastartované jedničkou se urve ze řetězu !
Lucie, dík, je to paráda :-)