ze začátku mi to moc neříkalo, ale zvykl jsem si a teď už se mi některé líbí...

moje poznámka je, že mám pocit, že podobných fotek je mnoho, což by mi tolik nevadilo, bo stejně všechno už bylo vyfoceno a stále se opakuje dokola; to co mi přesto umožňuje fotografie prožívat, je když vyprávějí nějaký osobní příběh - což se mi ale tady ale neděje... jenom křovíčka

uvih je pěkná, tu bych chtěl mít i ve velkém