nám nejmilejší klubový velevlku
já Vám rozumím…

k celému případu bych na svoji obhajobu podotkl jen
že se nesnažím fotit hudbu, ba ani hudebníky; já vím, že je jich vyfoceno mnoho a že i díky prostředí jsou si víceméně ty fotky podobné, že tou podobností vznikají určitá schématická klišé a opakování…

co bych rád, o co se snažím, je zachytit svůj pocit z té hudby: jak se protnul s mojí náladou, mými emocemi – vlastně ty fotky by měly být (v ideálních okamžicích) takovým mým deníkem, krátkou básní o pocitech…
nikdy na koncertě nevytahuju foťák hned… poslouchám, pluju si na hudbě a teprve když se "Něco" protne, tak vlastně bez mého vědomí ruka sama odněkud vyloví foťák a vlastně i dál se to odehrává nějak bez mého vědomí… kdyby se mě někdo ptal, proč jsem to fotil takhle, tak bych mu neuměl odpovědět, protože se to fotilo "samo"
a tak vlastně nestojí proti sobě poslouchat vs. fotit – je to určitý stav změněného vědomí, dočasně podmíněný způsob bytování uprostřed Všehomíra… ;-)

Třeba tady, jak píše ctihodný klubový NášChal
http://www.fstop.cz/e-fs?cf=fstop.cf&s=V&I=960

někdy foťák vůbec nevytáhnu, protože pocity se nedostavily


ke kauze Joshuy Četlmuže
nebylo moc času, přecházeli jsme z jednoho sálu do druhého a když jsme vstoupili, tak už hrál druhou píseň, předtím jsem nefotil žádné vystoupení, protože mě neoslovovala = nebylo proč tady jsem vstoupil a hned bylo jasné, _že_se_něco_děje_ automaticky jsem zaplul pod podium do hloučku Fotopasem vybavených fotografů a z brašny vyhrabal foťák, je zajímavé, že to nejlepší místo (z mého pohledu) pod pódiem bylo neobsazené, zatímco ostatní se mačkali na jednom metru čtverečním, na místě, které mi přišlo nesmyslné … přestože JR hrál dobře a mělo to tu správnou šťávu a všechny noty byly správně, tak mi to přišlo (zpětně hodnoceno) jako velmi kvalitní, ale přesto formální vystoupení… v závěru, když už jsem dávno nefotil, až jako akademické hraní, pěkných dokonalých not…

a tak možná i právě proto je tahle fotografie (snad) elegantní, formálně hezká, dokonalá? (mně se například líbí kompozice), ale přesto není kulervoucí – když jsme se bavili s klubovou sladkostí tetou Varymišou, tak jsme se shodli, že koncert Petra Lipy v Akropolis, na kterém jsme byli asi měsíc předtím, byl výrazně lepší = možná nehráli tak přesně, ale mnohem šťavnatěji a od srdce …
když pomineme nedostatečnost fotografa a jeho fototechniky, tak zřejmě lepší = kulervoucí fotku nebylo možné udělat… neodehrávaly se tam věci _mezi_nebem_a_zemí_

z toho koncertu P. Lipy mám zajímavou pocitovou fotku, takový protipól téhle, dám ji za pár dní… ale tuším, že nezaboduje ;-)
…

a já vím, ti fotografové při koncertech ruší… však snažím se co nejméně; blesku nepoužívám, choulím se pod podiem… přesto se někdy cítím provinile
Pokud jsem, nám nejmilejší klubový veleVlku, rušil Tvůj zážitek z hudby, tak se nastokráte omlouvám
budu se snažit, aby se to víckrát neopakovalo, k tomu mi dopomáhej Tr.ychtýř, Tr.udy i Tr.ampolína
…