:)
bozi

super!

to líbit moc.

:-)

gut :)

Pokud by režisér Juraj Herz měl na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století k dispozici tuto fotografii, film Upír z Feratu by možná v některých detailech vypadal jinak...

pes: stále skvělý záběr!

skvele :D

i autobus musí jíst, te jasný
jen by to neměl dělat takhle na veřejnosti

nejako sa mi tazko prenasa cez ten format. niektore su fajn, aj ked ako celok skor nie. dr. house so svojou asistentkou na poslednej su sympaticki. :)

skvele vyskladane

nadhera si pozriet vymazlenu fotku

oblubujem tvoje stavnate fotky

IG + LV : :*)

Nevím, jak to Heňo dokáže - vdechne život i odpadkovému koši. Věci, které bych nevšímavě minula jako nudné nebo nepěkné, povýší na živé bytosti a navíc ten obraz poskládá tak, že obdivně zírám, jak je to krásné. Povedená fotka, budu se vracet.

...ano, cyklolapka je zároveň lineárním dynamem, alternativním alternátorem, noční elekTr.árnou (v hlubinách noci nikým nepozorovány probíhají skrz podlouhlou dutinu spirály bleskurychlé kuny a lasice, vybavené baťůžkem obsahujícím účinný permanentní magnet) a současně funguje jako obrovský induktor. Induktor, neboli tuzemsky řečeno tlumivka. Konkrétně tlumivka emocí. Pokud by cyklolapka schopností tlumit emoce nedisponovala, pohled na její spirálu by náhodné kolemjdoucí přiváděl do Tr.ansu a způsoboval nežádoucí záchvaty šílenství a nepříčetnosti, což by zbytečně odrazovalo dosud nic netušící cyklisty od úmyslu zaparkovat svůj bicykl do nastražených tenat...

a kdyby se tam rychle protahoval velký magnet,
tak by to mohla být elekTr.árna

Ale to je přece cyklolapka! Cyklista, který svůj bicykl neprozřetelně odloží do tenat cyklolapné spirály, jej ze spirálového labyrintu už nikdy nevymotá a se svým jízdním kolem se musí rozloučit. Středně hmotné jízdní kolo tráví cyklolapka dva až tři dny, a pokud se jí podaří polapit bicykl i s cyklistou (k takovým případům dochází zřídka), doba trávení muže trvat až pět pracovních dnů. Nestrávené zbytky bicyklů a cyklistů odchází zadní částí trubicové spirály do země, kde jsou dále zpracovávány podzemními konzumenty.

mně se o tom v noci zdálo,
že Heňo postne
pružiny oné
jakési
tím jsme
mixovali vaječné
bílky, aby pevný sníh
co na hlavu nespadne vznikl

Dalším dramatickým detailem vícevrstvé fotografie, vyprávějícím o nekonečném boji člověka s florou a faunou, jsou přízračné řady ostnů na venkovním parapetu okna, zabraňující potomkům dinosaurů (zejména holubům domácím) přistávat na parapet, chytat na něm lelky a znečišťovat jej výměšky. Člověk městský možná vyhrál bitvu, nikoliv válku. Je pouze otázkou času, kdy z Indie přiletí holub fakír, který naučí holuby domácí nerušeně relaxovat v leže na ostrých hrotech...

:)