ja jsem jako stravnik hodne narocnej na jednoduchost pokrmu. tady vlastne netusim, cos chtelas vyfotit, nebo to kazdopadne nevidim. ve vetsi serii by to mozna slapalo.
tak úplně marné to není, teda ta první, jako celek mi to nesedlo, nevtáhlo mě to, ale úžasné jsou ty oči, to jak jsou nasvícené. působí jako mrkací panenka, ale je to bohužel jen jedna jediná věc, která mě na tom fascinuje.
někdo by možná řekl: „ale kdepak doba plechová! Žijeme přece v době plastové!“
skutečnost je však taková, že velké nestvůry, vytrvale pšoukající na této vyrabované planetě, jsou většinou vyrobeny z plechu (miliony automobilů, tisíce velkých dopravních i vojenských letadel, gigantické záoceánské lodě).
a v některých chudých zemích, kde lidé nemají na plechové automobily, si alespoň staví domky z vlnitého plechu..
kolik tisíc kilometrů jsou celkem dlouhé všechny plechové ohrady světa?
zkrátka žijeme v době plechové..
dokonce i nová národní knihovna na Letné má být vyrobena z plechu..
ještě, že před tím vším můžeme utéci na nějakou malebnou venkovskou vesničku..
abychom se tam pokochali třeba pohledem na romantickou kostelní věžičku..
Arthur Fleischmann, aspoň, co jsem viděl na tom Tomášem Szépem pastnutém linku, je na jiné téma. Ten hledá v té mizérii aspoň trochu radosti. Je optimistický, hravý.
Těžké téma, tenký led. Fotograf, který volí brutální kompozici a zaplní plochu strukturou materiálu pokrývačů, chce patrně něco říci. Tyčí snad varovný prst nad odcizenosti světů, které tak náhle všehoschopné technologie vyrábí kolem našich standadrdizovaně pohodlných životů? Nad ztrátou citlivosti přemnožených a dekadentních civilizací? Angažované umění? Vždy bylo a je ho zapotřebí.
Ale je tu i druhá možnost. Co když zde vzniká další Nová estetika? Co když ti mladí přijímají monokulturu měst a venkovského prostoru za přirozené prostředí podle schematu housat Konrada Lorenze? Krása odvíjí se od užitečnosti. Jak dlouho tedy bude trvat, než lidé zcela zapomenou na biologickou přírodu, kterou již nepotřebují? Nebo se to nemůže stát?
A pak je tu ještě jeden okruh, takový, ehm..., praktický: Co fotit? Věčně se vracet k fundamentálním vrstvám psýchy, vypouštět si ventily frustrací, to už všechno bylo popsáno, zobrazeno a prožito. Není nových pohledů. Nový je nový svět.
...
Martina Šimková
S(2) prilis rude rty
Tereza Jirásková
S(2) n
Tereza Jirásková
ruf.
Ondřej Rytíř
teda jestli to tam napadlo, cetl sem prvni vetu jenom ;)
a k fotce nemam lautr nic, ale lautr velkej
ruf.
Ondřej Rytíř
ruf.
Ondřej Rytíř
a také byla doba bronzová..
potom byla doba železná..
relativně nedávno byla doba litinová..
a nyní je doba plechová..
někdo by možná řekl: „ale kdepak doba plechová! Žijeme přece v době plastové!“
skutečnost je však taková, že velké nestvůry, vytrvale pšoukající na této vyrabované planetě, jsou většinou vyrobeny z plechu (miliony automobilů, tisíce velkých dopravních i vojenských letadel, gigantické záoceánské lodě).
a v některých chudých zemích, kde lidé nemají na plechové automobily, si alespoň staví domky z vlnitého plechu..
kolik tisíc kilometrů jsou celkem dlouhé všechny plechové ohrady světa?
zkrátka žijeme v době plechové..
dokonce i nová národní knihovna na Letné má být vyrobena z plechu..
ještě, že před tím vším můžeme utéci na nějakou malebnou venkovskou vesničku..
abychom se tam pokochali třeba pohledem na romantickou kostelní věžičku..
jejíž krásná báň je vytvarována z plechu..
=:o)
S(3) krumlov fashion week 2007
Lucie Michnová
ale lze si vůbec představit komentář, který by zde nevyzněl absurdně?
tyto fotografie jsou pastí..
dokonalou pastí pro komentátory..
=:o))
...
Martina Šimková
a zvědavé ruce se vznáší jako skaláry..
=:o)
S(2) n
Tereza Jirásková
oči prázdné..
S(2) n
Tereza Jirásková
oči prázdné..
ruf.
Ondřej Rytíř
ruf.
Ondřej Rytíř
ruf.
Ondřej Rytíř
Ale je tu i druhá možnost. Co když zde vzniká další Nová estetika? Co když ti mladí přijímají monokulturu měst a venkovského prostoru za přirozené prostředí podle schematu housat Konrada Lorenze? Krása odvíjí se od užitečnosti. Jak dlouho tedy bude trvat, než lidé zcela zapomenou na biologickou přírodu, kterou již nepotřebují? Nebo se to nemůže stát?
A pak je tu ještě jeden okruh, takový, ehm..., praktický: Co fotit? Věčně se vracet k fundamentálním vrstvám psýchy, vypouštět si ventily frustrací, to už všechno bylo popsáno, zobrazeno a prožito. Není nových pohledů. Nový je nový svět.
Jak říkám, tenký led.
.
Honza Sakař
S(2) Porucha skeneru XXVI
Lubomír Vlk
S(2) n
Tereza Jirásková
S(2) n
Tereza Jirásková
fotky nejedou
S(2) n
Tereza Jirásková
+ .
.
Honza Sakař
S(2) n
Tereza Jirásková