guut

tohle mi prijde podobnej koncept, a taky dobry (resp. jeste konsekventnejsi) -

http://sssquare.com/en/art/artworks/02-sweet-lies/

Mé základní sebeobranné reflexy zde selhávají. Estetická policie v mém mozku je při každém pohledu na tyto fotky vyřazena z provozu. Z důvodu, který neznám, k této sérii nedokážu zaujmout záporný vztah. Jeví se mi čím dál lepší.

:)

umčo =)

petre, nemuzu si pomoct, na me z toho strasne leze ten after-the-fact pristup. fotograficky discipliny jim nacichly jsou mi odjakziva nesympaticky, bohuzel ja tohle prijmout nedokazu.

nepomaha ani, ze ty vyrezy vnimam ve vetsine pripadu jako pomerne priserny (ciste z vytvarnyho hlediska).

sorry.

uz to asi popaty prohlizim a urcite na tom neco je. pusobi to. ale pere se to ve mne asi jako v jarunovi.

2012? na prvni pohled neodhadnutelny. :)

já z toho trpím sociální fobií, jako by mi narušovali intimní zónu. :) zajímavé.

jako puvodne sem to "popravit" chtel, esi se WTF da povazovat za popravu. :) vic nez za vykrik nejistoty. ale to nasledne vysvetleni to dost osvetlilo. k lo-fi estetice, tak, jak si ji predstavuju ja, to ma hosku dost daleko, nicmene prezentace/orezy/formaty jsou hodne divoky. kolem a kolem, zajimavy, ale ja asi nemam tu potrebnou kritickou nadstavbu.

libi se mi to.
jen mi tam nezapada jiba a tahu.
+ bych se snazil nejak zkrotit formaty, nerikam, ze na jeden - ale kazdej uplne jinej na me pusobi spis jako nejaka manyra "podivejte, jak na to seru a naschval mam kazdou fotku v jinym pomeru".

Díky za vysvětlení, je to zajímavé.

Vojto, není za tím žádná rocket science technology. Ale není to ani o zkusmém vyřezávání lidí na krajích fotek. Nafotil jsem strašnou spoustu materiálu na německým sídlišti, kde žijou chudý Němci. zkoumal jsem to ze všech stran a pak si začal prohlížet výrazy těch lidí. Tam jsem to uviděl. Tu neveselost, bezvýchodnost. Přišlo mi to fascinující. Zároveň mě začala bavit ta lo-fi estetika zvětšených digitálních výřezů natolik, že jsem jí ještě místama uměle přifouk. Neříkám, že je to něco objevnýho nebo že je to princip, ve kterým je třeba pokračovat nebo ho nedejbože považovat za styl. Je to jen něco, co na mě působí. Jednorázová věc pro tenhle konkrétní set.

Jinak díky za názory. Čekal jsem popravu.

Nevím přesně, jak to myslíš, ale taky mě baví zkoumat podivné lidi na krajích záběrů, kteří mnohdy předčí svou nenucenou čumivostí hlavní aktéry snímku :).

Jsem trochu dyslektik a napřed jsem četl „vnímám tu syrovost a vojenským okem“, což mi nějak nedávalo smysl. Potom se mi to sice podařilo přečíst správně, ale když jsem se sem po chvíli vrátil, tak (jako kdybych na předešlou opravu chybně přečteného snad zapomněl) jsem zase napřed chybně četl „vnímám tu syrovost vojenským okem“. A věřte nevěřte, totéž se mi stalo i při třetím návratu. Aniž bych o tom dříve věděl, tak mám asi vymytý mozek a jsem zřejmě naprogramován k vnímání fotek vojenským okem. Dá se s tím něco dělat, anebo to mám raději nechat být?

vnímám tu syrovost a voyerským okem chycenej tep ulice/života
a zároveň se bouří všechny moje staromilský smysly vnímání estetiky :)

hmhm, tohle budu muset chvili zkoumat.

Tyjo.

Tohle jsem pred lety videl delat Valerii. Akorat ona to delala na plovarne asi z triset metru, takze ti lidi byli tim jejim digidesem velky jen par pixelu. Nostalgie, no.

nerozumím tomu.

kruci, to je podivné :)

já z toho mám depresi... takže asi dobrý

Člověče, víš, že ty výhřezy z číslicových informací jsou docela zajímavé?