pls. ako si to fotila? tie farby vysly:
A) starym filmom
B) nespravnym bleskom
C) strajkujucim skenerom (coz predpokladam za najpravdepodobnejsiu verziu)
prosím pěkně na Kokoschkovi zde nelpím.. to byla asociace snad až poněkud volná a vzdálená.. ašlak při prohlížení těchto fotografií jsem si nedokázal na Kokoschku nevzpomenout.. kdo ví proč vlastně..
=:o)
Tomáši, pokud je toto „trendy“, tak v tom případě je to blbé i pro vlka..
protože pro vlka je blbé vše, co je trendy..
ale ať už je to jakkoliv, v každém případě se mi tyto fotografie líbí po stránce výtvarné..
možná jsou to v pocitovém smyslu spíše koláže a malby než fotografie (jak názorně upozornil v dřívějším vstupu také Juan Pablo Picasso), ale to přece není na závadu, ba naopak, může to být občerstvující změna..
tyto fotografie mne něčím tak trochu připomínají obrazy, kresby a grafiky Oskara Kokoschky, jehož dílo prý bývá dáváno do souvislosti s učením Sigmunda Freuda, a které bylo v nacistickém Německu údajně zařazeno mezi „zvrhlé umění“ a konfiskováno..
nevím, nevyznám se v tom, nejsem teoretik umění..
a ani nevím, co těmito fotografiemi chtěla autorka vyjádřit..
avšak v každém případě je považuji z výborné ve smyslu výtvarném..
ve fotografii mám sice nejoblíbenější humanistický dokument a fotky obyčejných všedních situací (tzv. banální fotky), ale to přece neznamená, že zavrhnu vše, co nezapadá do této kategorie..
fotografie Terezy Jiráskové koketují s dekadentním malířstvím..
fotografické obrazy této talentované autorky jsou pro mne určitě obohacením, nikoliv omezením..
jednou z kladných vlastností fstopu je to, že nutí diváka neustále přehazovat výhybku..
jedinec sám je naladěn na nějakou vlnu, ale hleďme, ono se zde objeví něco, co je naladěnou na vlnu zcela jinou..
a mne baví to neustálé přelaďování na různé vysílací vlny..
často je to fuška, protože mnohdy je vysíláno opravdu na značně odlišných frekvencích..
ale bez cvičného přelaďování na jiné frekvence by to byla nuda..
neviem sa do toho dostat
viem ze sa ma to netyka, tak ako 99% fotografii, ale tieto mi nepodavaju ruku
pre mna tam zbytocne a troska trci podciarknutie alternativy, pocitu out
když jsem na tyto obrázky civěl ve dne, tak jsem je vnímal jako pouhou dekorativní hříčku.. ale teď na mne působí jako angažované umění, které se pokouší něco sdělit.. cosi jako satira..
jako předchozí, ta rozháranost je zde pro mne hlavním obsahem a krom určité vizuální atraktivity mi moc nedávají. Navíc gesto na druhé mi přijde umělé. Těším se ale na další.
ja jsem jako stravnik hodne narocnej na jednoduchost pokrmu. tady vlastne netusim, cos chtelas vyfotit, nebo to kazdopadne nevidim. ve vetsi serii by to mozna slapalo.
beru :)
A) starym filmom
B) nespravnym bleskom
C) strajkujucim skenerom (coz predpokladam za najpravdepodobnejsiu verziu)
toho Kokoschku a vůbec tu dobu tam vidím taky.
=:o)
kokoschka ani ne :-)
protože pro vlka je blbé vše, co je trendy..
ale ať už je to jakkoliv, v každém případě se mi tyto fotografie líbí po stránce výtvarné..
možná jsou to v pocitovém smyslu spíše koláže a malby než fotografie (jak názorně upozornil v dřívějším vstupu také Juan Pablo Picasso), ale to přece není na závadu, ba naopak, může to být občerstvující změna..
tyto fotografie mne něčím tak trochu připomínají obrazy, kresby a grafiky Oskara Kokoschky, jehož dílo prý bývá dáváno do souvislosti s učením Sigmunda Freuda, a které bylo v nacistickém Německu údajně zařazeno mezi „zvrhlé umění“ a konfiskováno..
nevím, nevyznám se v tom, nejsem teoretik umění..
a ani nevím, co těmito fotografiemi chtěla autorka vyjádřit..
avšak v každém případě je považuji z výborné ve smyslu výtvarném..
ve fotografii mám sice nejoblíbenější humanistický dokument a fotky obyčejných všedních situací (tzv. banální fotky), ale to přece neznamená, že zavrhnu vše, co nezapadá do této kategorie..
fotografie Terezy Jiráskové koketují s dekadentním malířstvím..
fotografické obrazy této talentované autorky jsou pro mne určitě obohacením, nikoliv omezením..
jednou z kladných vlastností fstopu je to, že nutí diváka neustále přehazovat výhybku..
jedinec sám je naladěn na nějakou vlnu, ale hleďme, ono se zde objeví něco, co je naladěnou na vlnu zcela jinou..
a mne baví to neustálé přelaďování na různé vysílací vlny..
často je to fuška, protože mnohdy je vysíláno opravdu na značně odlišných frekvencích..
ale bez cvičného přelaďování na jiné frekvence by to byla nuda..
=:o)
takze zase sorry.
rozhodně to nejni obyčejný.
viem ze sa ma to netyka, tak ako 99% fotografii, ale tieto mi nepodavaju ruku
pre mna tam zbytocne a troska trci podciarknutie alternativy, pocitu out
ale samo i takhle mi pride dost dobra
druha jen jako doplnek
u me v poho.
dekorativní struktury..
působí to jako koláže..
líbí se mi také barevnost..
příjemná je absence bílé..
jako kdyby ty fragmenty byly vystříhány ze starých zažloutlých časopisů..
je to takové hezky výtvarné..
a červený radiátor je také pěknou dekorací..
ale chybí tam Kocour v botách..
=:o))