dnes je divny den. cestou do prace jsem byl svedkem rozhovoru dvou pani, jedne bylo 87, druhe 100. ta starsi te mladsi sdelila prekvapive, ze to stari nestoji za to. mladsi kontrovala tim, ze se narodily za cisare pana a ze maj zaklady. matka ji kojila do 14 mesicu, a doma meli smetanu ve dzbanu.

na dalsi zastavce pristoupila pani, ktera byla diky zvapenateni patere nucena travit zbytek zivota pohledem na podlahu, a jeji manzel, ktery nastupoval asi tak pet minut. jeli jednu stanici a potom stejne obtizne vystupovali.

pisu to sem, protoze tenhle clovek, ktereho tu ted perete, je rana z jineho smeru, zdrcujici, niciva. je mi smutno. chtel bych takovehle lidi umet ignorovat.