Vypadá to tak, že se nikdo nehrne do veřejné diskuse na dané téma...

A když se nikdo k ničemu nemá, tak teda nakonec budu muset začít oponovat sám sobě...

Budu sám sobě diskusním protivníkem...

Začnu například tezí, která vyvrací část toho, co jsem psal minule.

V poslední úvaze jsem se zmiňoval o zdánlivě logickém faktu, že fotografie osvobodila malbu. Avšak zdá se, že jsem se mýlil.

Loni mne nejvelevyváženější klubový Profesor Ianus Germanicus doporučil knihu „O fotografii“, která vznikla v sedmdesátých letech minulého století z esejí brilantní myslivkyně Susan Sontagové.


a Susan Sontagová praví:

„...Podle obvyklého názoru si fotografie uzurpovala malířův úkol poskytovat obrazy, které věrně zachycují skutečnost. „Za to by měl být malíř hluboce vděčen,“ tvrdil Weston, když toto uzurpování vlastně považoval, tak jako mnoho fotografů předtím i potom, za osvobozující.

Převzetím úkolu realistického zpodobňování, který byl až dosud vyhrazen malířství, fotografie údajně osvobodila malířství k jeho velkému modernistickému poslání – abstrakci.

Dopad fotografie na malířství ale nebyl až tak jednoznačný. Když se totiž fotografie objevila na scéně, malířství již samo od sebe započalo svůj dlouhý ústup od realistického zpodobňování – Turner se narodil v roce 1775, Talbot v roce 1800 – a teritorium, které fotografie tak rychle a úplně obsadila, by bylo zřejmě beztak záhy opuštěné...“


Tolik tedy ze slov Susan Sontagové.


Tak to vidíš vlku, co to blábolíš za nesmysly!

Před několika dny jsi psal, že fotografie osvobodila malbu...

A neměl jsi pravdu!

Zdá se, že malba osvobodila sama sebe...


Ale je zde další otázka:

Osvobodí někdy v budoucnu malba fotografii, anebo se fotografie osvobodí sama?

A bude někdy fotografie svobodná?


V tuto chvíli se taková otázka může jevit jako nesmyslná...

Úplně pomatená...

Jako pouhé slovní laškování...


Ale já si nemyslím, že jde o zbytečnou otázku...

Tato otázka má důvod...