Také sem chodím ocivovat nějak podezřele často. I přes počáteční vnější všednost a neuspořádanost má toto zátiší jakési občerstvovací kouzlo, které mi pomáhá uspořádávat neuspořádané myšLenky...

Tato fotografie se mi nelíbí a zároveň líbí...

A opakovaně si z ní kradu tu zvláštní občerstvující melancholii...

Jo, a výraz „nenasilne melancholicky“ je přesný... :)