vůbec nic...
možná spíš nic, než vůbec...

první slovo, co se mi v mysli objevilo, bylo "prostor"...
postupně to zapadlo až tak, že se zhmotnilo do názvu na fotografii...
pro mě neuvěřitelně smyslová hra...

líbí mocti.
dosti i ta geometrická hravost...

baví mne dotek ramene a keříku...

cítím tam určitý vizuelní paradox,
a to se mi líbí...

příjemná hra s liniema nejen ženskýho těla...
Azizu mi to teda rozhodně neevokovalo (jak fotkou, tak ani zadkem...)