vicemene veskere odatovane fotky me oslovily. Takovou svou nejakou vnitrni inteligenci. Je mi prijemny se na ne koukat.

nejdriv jsem jakoze hodne 'echu', postupem casu ale vic 'niku' - barevne, sumove, tonalne - bezvyhradne totalne...

snad proto, ze z echa ziskavam pocit, jakoby to tam tahla pouze ta situace, zatimco nika postupne a tise uvolnuje nejake sve kouzlo. Vazne ta kocka dokaze timhle zpusobem koukat na vodovodni baterii?

tohle je takovy strasne prijemny, takovy lehky, bezstarostny, takovy jako kdyz se zaclona pohybuje u privrenyho okna

ono je vzdycky strasne zajimavy pozorovat ty miliony drobnych nuanci mezi hranym a prozivanym vyrazem, mezi realnou a inscenovanou scenou

ten krk, ta ruka, ten vyraz tvare... ten mikrofon a stin snury na ruce, ta svetla...

tohle na me funguje, hodne to na me funguje...
to musel bejt nadhernej zvuk