Zaujaly mě první dvě, a to hodně. Ty bych klidně mohl mít u sebe jako tetraptych, či jak se tomu říká.

Na ostatních mě pak vždy cosi znepokojuje, možná až přílišná složitost či až přílišná "dokonalost" jako u roen (tento diptych mi taky nesedí k ostatním, už se hodně vymyká, ale samostatně by mohl být zajímavý).

Na první pohled bordel, na druhý taky.
Střední by se mi možná líbila i samostatně - pro svou jistou absurdnost...

První je geniální v tom, že je tam jen drobná věc, která to posouvá z nezúčastněného pohledu po ryze osobní výpověď.
Druhá je taky dobrá, ale trochu se peru s jinou velikostí. Cítím z toho takové to "hm, tak už toho koukání bylo dost, stejně s tím nic nenadělám..."