LV: Prdlajs zahradni restaurace... Art Basel je to spravne misto. Do nedele. Ja chtel jit dneska odpoledne, ale dnes to nejde, tak tam budu nejspis taky v nedeli.

Jinak mi prijde, ze jsi nejspis nevzal na vedomi druhy odstavec meho posledniho prispevku, tak si dovolim byt tak arogantni a postnu jej sem znovu:

"Staci se zamyslet nad tim, jak propastne rozdily v ucinku mohou byt napriklad mezi dvema fotografickymi portrety, byt se u obou muze jednat o hyperrealisticke znazorneni jakesi skutecnosti."

Nebo jeste polopaticteji: co maji spolecneho portrety od Loretty Lux, Saudka, Nan Goldin, Richarda Avedona, J. P. Witkina, Bettiny Rheims nebo jihlavskeho Vilimka?

Spravne, krome toho ze na vsech je zobrazen "fotorealisticky" nejaky clovek, uz dalsiho nic.

Nejvetsim problemem vetsiny fotografu je domnenka, ze fotografie je cosi specialniho, na co se nevztahuji zakony platici jinak pro vsechny ostatni umelecke discipliny.
Fotografie je vyrazovy prostredek, nic vic, nic min.
Jestli je nejaky obraz fotorealisticky namalovan, nakreslen nebo vyfotografovan je uplne putna. Co jedine se pocita je fakt, zda je ten obraz dobry.

Zajed si nekdy na ART, Vlku. Tam to co se tu snazim komplikovane a pravdepodobne neuspesne vysvetlit pochopis behem nekolika hodin. Art zmeni tvuj pohled na svet ktery nas obklopuje, a zcela urcite i na fotografii. Troufam si tvrdit, ze prestanes i vkopirovavat okraj filmu na printy :-)

K tomu jazzu: nevim ted jak to rict nejak duchaplne, ale to o cem pises, to jak nekdo dokaze vzit jednoduche tema a pomoci sve virtuosity z nej udelat cosi skveleho, to je hezka myslenka. Nicmene jako znalec mi jiste das za pravdu, ze nekdy je vysledkem i cosi pro co ja osobne pouzivam vyraz "exhibicni onanie". Clovek slysi jak ten muzikant za kazdou cenu tu svoji - nekdy neexistujici - virtuositu na tom nebohem, za nic nemohoucim tematu znasilnuje. Ten rozdil mezi nekym, kdo to ma od panaboha a hraje to aniz by o tom premyslel, a nekym, kdo to ma upocene okoukane je slyset i tady, stejne jako treba v barokni komorni hudbe, ktera nekdy je prikladem naprosto mechanickeho a neinvencniho poslepovani temat, ktere pouze diky zpusobu prednesu komornim souborem najednou dostane cosi jako fazonu..

Styl je omacka, Vlku. Bez omacky sice svickova neni svickovou, ale hovno s omackou taky nebude ono.
Rozplyvat se nad stylem kresby nebo malby je stejne infantilni jako nevidet pro barytovy fineprint fotografii samotnou.
Povazovat jakykoli styl - pro mne za mne fotorealisticky, kubisticky nebo co ti prijde na mysl - za menecenny (omalovanky) je vyrok ktery radim do sousedstvi "fotografie dokumentu je hodnotnejsi nez aranzovana" nebo "fotografie digikamerou nikdy nemuze byt tak dobra jako na film" popripade "prave umeni nikdy nemuze vzniknout jako komercni prace"

Zajed si do Baselu, Vlku, ale ne na fotbal ;-)