LV: ja bych s tim tak uplne nesouhlasil, ale jako nazor to samozrejme ma pravo na existenci.

Staci se zamyslet nad tim, jak propastne rozdily v ucinku mohou byt napriklad mezi dvema fotografickymi portrety, byt se u obou muze jednat o hyperrealisticke znazorneni jakesi skutecnosti.

U obrazu hraje samozrejme styl malby velikou roli, ale presto i tady to neni rozhodujici zalezitost, ktera zpusobi zda mne najednou zamrazi ci nikoli. Styl malby je srovnatelny s pouzitim vselijakych modnich omacek ve fotografii, typu pinhole, holga, polaroid, vkopirovani ramecku, okraju filmu nebo specialne zkreslenych barevnych palet.
Samo o sobe to dobry obrazek neudela, ale dobre pouzite to muze ucinek uz beztak dobreho znasobit.
Laicka verejnost ovsem takove triky sezere i s navijakem a zasnene vzdycha nad tim, "jak byl ten Vincent vasnivej".

Jinak, Helnwein byl jeden z prvnich kteri si tu hyperrealitu privlastnili, spolu treba s Franzem Gertschem, a u nej to ma taky svy obsahovy a kontextualni opodstatneni. Kdyz si jeho veci ale prohlidnes systematicteji, zjistis ze temer pokazde s tou "fotografickou" realitou zacne subtilne nakladat po svem.

Konecne, z teze "realisticka malba jsou omalovanky" nevim jestli se mam smat nebo brecet :-)