já pořád přemýšlím, co mi na většině tvých fotek vadí - je to jakási inscenační přeslazenost..

třeba u takového okamžiku jako je tento, bych očekával spontánnost, přirozenost (aby nevyzněl naivně, až příliš naivně pseudoromanticky) a inscenovat toto přeci veškerou spontánnost zabijí !!
být připraven = vidět ... a když takový okamžik vznikne, tak třeba bez míření, od boku a se všema chybama tu chvili odstřelit a mít ji, jako jedinečný spontánní lidský okamžik - potom by to, myslím, jinak dýchalo... o moc jinak a zřejmě o moc lépe..
takhle, jak jsi nám to připravila to na mě působí jenom jako - promiň - kýč, umělohmotná hra..
------
před časem jsi psala, že kritiku vítáš, tak jsem se odvážil ,-)

pes: ale je to samozřejmě jenom můj pohled, nic víc..