pekny

mám pořád tendenci si to v duchu ořezávat na spodní proužek... pak by se mi to líbilo hodně... ta póza mě ale baví moc =)

žluté čáry to dělají celé takové šťavnaté =)

pusobiva fotka...

je to holcici takovym tim zpusobem, kterej mi nevadi - pekny

dobry

to je pekny

Az to uvidi Kamil, tak bude mit zas chudak Lubomir plny ruce prace :)

pani je tam umistena hrozne. snad to nekoho nedojme.

..ale asi bych si to dovela představit torchu jinak, se stejnou pózou.

fuj, ta klíšťata mi připomněla Antikrista (viz ruka nechaná na noc ven z otevřeného okna, blueh).
nesedí mi to, špatně se mi na to kouká.

pan Vlk :)

tohle se mi líbí, bez přehnaný stylizace

To je také pravda, jak naznačuje Petr, že se ty fotografie k sobě příliš nehodí. Tak trochu na způsob „každej pes jiná ves“. Poněkud nesourodá směs, vybraná jakoby z několika stylově vzájemně odlišných sérií.

Ale i tak sem chodím relaxovat, když práce příliš nejde. Relaxovat? To asi není ten správný výraz. Zevluji zde po chvilkách a žasnu. Nechávám se fascinovat.

Třeba ta stříška na druhé fotografii v kombinaci se zdí s okny a tím (zřejmě dodatečně přidělávaným) kovovým zábradlím. Mimořádně fascinující záležitost! Civím zde opakovaně u tohoto zátiší reality téměř s tlamou dokořán.

A se zaujetím se vracím také k té první. Ta parabolická anténa, nasměrovaná ke geostacionární družici, je tam úplně dokonalá!

Nejen vizuálně. Ta parabola je také orientační pomůckou, podobnou jako mech na kmenech stromů. Díky té parabole víme přibližně, že zhruba kdesi napravo je jih, nalevo sever, za zády západ a za baráky výpad.

romantismus naivních panen

romantismus naivních panen

V archivu nečekaně nalezená sto let stará fotografie tehdy nečekaně nalezené sochy neznámého symbolisty a obdivovatele Bílkovy secese.

Nechtěl bych zde přitápět pod kotlem, a tak jen stručně dodám, že jsem už déle nevydržel k některým negentlemanským (a tím poněkud trapným) projevům zde mlčet, protože by to mohlo být vnímáno tak, že kdo mlčí, souhlasí.

Jako gentleman se chovat vůbec neumím (většinou se zamotám do dveří, ve kterých se pokouším dát dámě přednost, čímž vznikne karambol a tak podobně), a protože u sebe vnímám deficit gentlemanství, tak, aby se to alespoň trochu vyrovnalo, a také abych se něco pozitivního konečně naučil, očekávám inspirativní gentlemanské chování u ostatních syslů.

To neznamená, že chci nyní diplomatickým způsobem vyjádřit, že se mi ta fotografie nelíbí. I přes dříve zmíněné výhrady se mi líbí. Je to velmi výrazný vizuální nápad s přítomností humoru, kterého není nikdy dost, a tak dále...

s krvežíznivými lascívními klíšťaty lačně čekajícími pod pseudodubovým listím ta fotka získává grády!!! :-)

(jinak tedy veleúlet)

Adriano, takovéto konání je poněkud nezodpovědné. V lese lezou klíšťata!

Ale i když dáme stranou šokující představu, že žíznivá klíšťata se neslyšně blíží, tak tato fotografie příliš klidu a harmonie nepřináší. Vše začíná kompozicí, která je zde poněkud nepochopitelná. Umístění klíšťatomilné modelky tímto způsobem do formátu se mi jeví jako poněkud nešťastné.

pes: teď koukám, že modelka neleží v trávě ale na listí, takže je možné, že předešlá úvaha o zástupech žíznivých klíšťat byla planým poplachem. Avšak lepší jeden planý poplach, dva návaly paniky a tři záchvaty hysterie, než sto přisátých klíšťat.

:D