na to si zajdu s ironickym sklebem.

Eva: http://www.martinwagner.cz/index.php

a zde je slibovaný otvírací text z vernisage Martina Wágnera:


KULA: MARTIN WÁGNER

Vážení přátelé,

to, že zde v tuto chvíli vidíte mne, kolegu fotografa a osobnost neintegrovanou, problémovou, tedy už sám tento fakt vypovídá o autorovi mnohé. On je zvídavé dítě s holým drátem v ruce před elektrickou zásuvkou. Abych mu tento prožitek nezkazil, neprozradil jsem mu obsah svého proslovu.
Už je pozdě Martine, drát je již pod proudem.

Tedy věc je jistá v tom, že potůček oslavných frází tu zurčet nebude! Za prvé, já se tedy doopravdy nedokážu osvobodit od obecných souvislostí, alespoň co se týká té takzvané umělecké scény, na které my oba hrajeme své role, já chtě nechtě roli kverulanta. Nemohu nezmínit, že Kartago musí být zničeno, a Tebe, Martine, si nevypůjčit do své partie.

Tedy přátelé, je-li někdo prototypem mimoně stran zabedněnosti vůči současným trendům a výzvám doby, je to autor této výstavy. Že takovým současným trendem je metoda Sherrie Levine, která reprodukuje a svým jménem reautorizuje fotografie jiných autorů, dokládá počin vlajkové lodi našich galerií Leica gallery a explikace její kurátorky v Českém rozhlase. Jde o výstavu Wima Wenderse, prý pro začátek. On totiž reprodukuje jen sám sebe, po něm přijdou ti opravdoví vyznavači nového trendu..
Přátelé, pomozte mi – více hlav, víc ví. Mohu domyslet zmíněný trend tak, že se jednou dočkáme odvážných výbojů v podobě reprodukce reprodukce? A snad dohlédnout dalších
závitů úchvatně strmé spirály mířící k tisící, milionté reprodukci, to jíž ve společnosti klonů a matrixů.

Ubohý Martine, ty Polabský Slovane ve svém skanzenu, teď jsem se asi trochu příliš rozjel, ale prosím, nechte mi ještě tři minuty teoretizovat. Vy zde, i vy milovaný profesore Šmoku, zakladateli vysokoškolského studia fotografie, který jste ve své prozřetelnosti nedoporučoval fotografům mluvní projevy. Má generace studentů FAMU se musela našrotit vaši teorii sdělování. Tahle dvoje scripta bezúčelné sofistiky měla pro mne osobně zásadní význam.
Dík mukám při jejich zbytečném studiu mi hluboce utkvěl onen základní axiom, s nímž by mne nikdy nenapadlo polemizovat. Že totiž úlohou umělce je něco sdělovat ostatním. To něco bych nazval obsahem díla. Je-li pak naprosto nesporné, že forma a obsah jsou v umění neoddělitelné, lze s úspěchem svést umělecký boj za redukci, m i n i m a l i z a c i obsahu a objevit tak hranici, za níž se umění transformuje v pitomost. Pro mne jí ale vymezil Kasimir Malevič před tři čtvrtě stoletím. Řeknu to obrazně. Nepochybně i prázdná obálka je sdělení, dokonce její nehmotná interpretace, třeba když jí do vzduchu načrtne Mimův ukazovák. Ale nikoli když ta ruka znehybní.

Jenže pozor! Tady začíná role novodobých šamanů, guru a kněží, tedy kurátorů, galeristů a kritiků, aby z nehybného gesta pro nás vyčetli jeho obsah. Třeba na stero protichůdných způsobů. Ano, oni jsou hlavní protagonisté současné umělecké scény, novodobí hrdinové, u jejichž nohou spočívají davy věrných, připravených naslouchat a tvořit. Jejich pravdy platí. Oni to totiž platí. Všechno, včetně krabicového vína pro Holubí letku.

A co v tomhle náš svéhlavý romantik, zpátečník, brzda vývoje, který má svého šamana mezi zbylými sto padesáti Oroky, obyvateli severního Sachalinu, kde s nimi žil. Jeho sdělení jsou zřetelná, jeho klasické kompozice staletími vycizelované. Jaká zde role pro vykladače? Jeho fotky jsou zkrátka krásné a podmanivé, jak jen černobílé fotky dokážou být. Natolik, že i já jsem se napoprvé zalekl a naléhal: Martine, shoď to barvou, ironií, sarkasmem, absurditou, vulgaritou, buď proboha dnešní, na hrubý pytel hrubá záplata.

Neslyší, nechce slyšet. Uzavírá se ve svém světě romantického vstřícného vnímavého cestovatele, pokorně se snažícího porozumět, procítit onu jinakost, jedinečnost každého místa na planetě a každého jejího obyvatele. Nabere hlínu, ponoří se pod hladinu, dívá se a poslouchá. Derzu Uzala ze Strašnic.

Víte, že Picasso s Braquem se odmítali vydat do Afriky, aby si nepokazili inspirativní okouzlení z afrických masek? Nechtěli procítit, ani porozumět, chtěli tajemný fetiš z blešího trhu a prostor pro svrchovanou uměleckou svobodu nebo svévoli? Martinův zatvrzelý postoj, rozhodná vůle pronikat do dálek nejen geograficky, ale také v historickém čase, pronikat hluboko do charakteru jednotlivců, etnických skupin a krajiny či prostředí, s nímž soužijí, budí respekt. Není, obrazně řečeno, jako písemný směrník u cesty, je to impozantní balvan uprostřed té cesty, který nás donutí pomyslet na vesmír a jím se poměřit.

Vyčetl jsem Martinovi to, že černobílou škálou zmařuje kapitál rudé a žluté na symbolech komunismu, záležitost tak atraktivní pro média i pro postmoderní uměleckou scénu. Pro jeho vlastní zviditelnění. Už začínám chápat, že je to pro něj zavádějící čepičářské klišé, že nechce
trivializovat svět lidí, kteří ho přijali. Černobílou škálou vlastně odlupuje svrchní časovou vrstvu, protože v místním narudlém pohlavárovi zároveň vidí někdejšího správce velkostatku odněkud z Turgeňeva. V postkomunistické nostalgii rozeznává nostalgii po samoděržaví, ví jak ošidné mohou být naše interpretace viz kauza Solženicyn.

Martin první samostatnou výpravu do Ruska uskutečnil v sedmnácti letech. Od té doby zde byl 23krát a dohromady tu prožil 5 let a za Ural zajíždí také za svou snoubenkou. Vlakem, týden tam, týden zpátky. Dámy, máte smůlu, on je samorost.

Vlastimil Kula

kriss, to je parada

[fs:102] http://fotopocity.net/galerie/gallery/1694.jpg

[fs:102] HN: jj, taky jsem zrovna dneska na to koukala, je to dobrý

sakra, Lukas, ja na to Zapomnela :-(

:)

boards of canada cover art, 1998
nic novyho

mne to taky prijde moc fajn --- clovek pomalu kazdej den na najakejch fotkach odstranuje/pridava/predelava casti krajiny, interieru nebo staveb, ale ac jsem videl treba kresby lidi bez obliceju ci bez tela, nikdy me nenapadlo nic tak jednoduchyho a pusobivyho, jako retusovat ksichty z fotek...

na to som uz kukal, taky mi to prijde luxusne

tohle mi přijde výborný
http://fotopocity.net/galerie/2504.html

schválně, kdo prvná napíše slovo "efekt" ;)

toto ma teda bavi dost!
http://www.photopost.cz/pp5free/foto.php?id=286705

[fs:102] http://www.funkehokolin.com/V05.02.jpg

[fs:102] Měl by někdo zájem jet do Krakowa na fotofestival Měsíc fotografie?
http://www.mojekris.net/krakow2007/Miesiac_Fotografii_w_Krakowie_2007_-_Program_Festiwalu.doc (polsky)

http://www.mojekris.net/krakow2007/Photomonth_in_Krakow_2007_-_Programme.doc (anglicky)

INFORMACJE PRAKTYCZNE

Organizatorzy: Fundacja na Rzecz Rozwoju Sztuk Wizualnych, Fundacja Imago Mundi

Rada Programowa: Karol Hordziej (Dyrektor Artystyczny / Fundacja na Rzecz Rozwoju Sztuk Wizualnych), Piotr Lelek (Dyrektor Wykonawczy / Fundacja na Rzecz Rozwoju Sztuk Wizualnych), Andrzej Kramarz (Wicedyrektor Artystyczny / Fundacja Imago Mundi), Łukasz Trzciński (Fundacja Imago Mundi), Wojtek Nowicki (Fundacja Imago Mundi)

Partnerzy: Hewlett-Packard Polska, Sigma Pro Centrum, Instytut Goethego, Pro Helvetia, Dom Norymberski, Miasto Kraków, Centrum Manggha, Bunkier Sztuki, Galeria Starmach, Fundacja Pauza, Nordic House, Fundacja Turleja, Akademia Fotografii

Patroni medialni: Gazeta Wyborcza, Przekrój, Onet.pl, PR Trójka, Aktivist, Exklusiv, Foto, Biuletyn Fotograficzny, ArtInfo.pl, Fotopolis.pl, Krakow.pl. Visavis.pl

Daty: 4 – 31 maja 2007
• Otwarcie Festiwalu: piątek, 4 maja, godz. 17.00, Galeria Starmach
• Wernisaże i wydarzenia towarzyszące: 4 – 13 maja 2007 r.
• Wystawy czynne: 4 – 31 maja 2007 r.

Miesiąc Fotografii w Krakowie 2007 – podstawowe fakty
5. edycja Festiwalu
45 wystaw
30 lokalizacji
120 artystów z 15 krajów
30 wydarzeń towarzyszących (filmy, warsztaty, wykłady, portfolio review)
70.000 zwiedzających (300.000 wraz z wystawami plenerowym)
Gość Specjalny – Niemcy
Kurator gościnny – Mark Power / Magnum Agency
Kontakt: office@photomonth.com / +48 504 170 641

[fs:102] PHP - Prazsky dum fotografie - Prague House of Photography, o.p.s. a Fotograficka galerie Fiducia Vas srdecne zvou na vystavu

Jan Lukas
Italsky denik 1965 - 1966
27. 4. - 10. 6. 2007

Vernisaz se uskutecni ve ctvrtek 26.dubna 2007 od 18.00 hod. v Prazskem dome fotografie, v prostorach Nadace ABF, Vaclavske namesti 31 (prizemi ve dvornim traktu), Praha 1

Otevreno denne: 11 - 18.00 hod.

[fs:102] pardon, 4 ;o)))