=:E

z vas by jeden dostal vlka :)

vlčákovi se řiká vlku. a ne proto, že je to jeho příjmení ;)

To sem se asi nakazil možná nechtěnou uštěpačností Tomovou. Já sem totiž fakt alergickej na oslovování příjmením. Tož se tedy omlouvám, Lubošáka já rád.

udělil jsem mu žlutou kartu..

hamba mu.)

to bude spisek páně Batisty: O pohlavní zdravovědě

nicméně ta poznámka TbwB byla hodně uštěpačná a svou úrovní vybočila z téhle zajímavé diskuze

kteryho Batistu mas na mysli? Resp. ktery spisek?

Houda se rozjeeel..., az sem si vzpomnel na spisek pane Batisty... :-)

LV: Prdlajs zahradni restaurace... Art Basel je to spravne misto. Do nedele. Ja chtel jit dneska odpoledne, ale dnes to nejde, tak tam budu nejspis taky v nedeli.

Jinak mi prijde, ze jsi nejspis nevzal na vedomi druhy odstavec meho posledniho prispevku, tak si dovolim byt tak arogantni a postnu jej sem znovu:

"Staci se zamyslet nad tim, jak propastne rozdily v ucinku mohou byt napriklad mezi dvema fotografickymi portrety, byt se u obou muze jednat o hyperrealisticke znazorneni jakesi skutecnosti."

Nebo jeste polopaticteji: co maji spolecneho portrety od Loretty Lux, Saudka, Nan Goldin, Richarda Avedona, J. P. Witkina, Bettiny Rheims nebo jihlavskeho Vilimka?

Spravne, krome toho ze na vsech je zobrazen "fotorealisticky" nejaky clovek, uz dalsiho nic.

Nejvetsim problemem vetsiny fotografu je domnenka, ze fotografie je cosi specialniho, na co se nevztahuji zakony platici jinak pro vsechny ostatni umelecke discipliny.
Fotografie je vyrazovy prostredek, nic vic, nic min.
Jestli je nejaky obraz fotorealisticky namalovan, nakreslen nebo vyfotografovan je uplne putna. Co jedine se pocita je fakt, zda je ten obraz dobry.

Zajed si nekdy na ART, Vlku. Tam to co se tu snazim komplikovane a pravdepodobne neuspesne vysvetlit pochopis behem nekolika hodin. Art zmeni tvuj pohled na svet ktery nas obklopuje, a zcela urcite i na fotografii. Troufam si tvrdit, ze prestanes i vkopirovavat okraj filmu na printy :-)

K tomu jazzu: nevim ted jak to rict nejak duchaplne, ale to o cem pises, to jak nekdo dokaze vzit jednoduche tema a pomoci sve virtuosity z nej udelat cosi skveleho, to je hezka myslenka. Nicmene jako znalec mi jiste das za pravdu, ze nekdy je vysledkem i cosi pro co ja osobne pouzivam vyraz "exhibicni onanie". Clovek slysi jak ten muzikant za kazdou cenu tu svoji - nekdy neexistujici - virtuositu na tom nebohem, za nic nemohoucim tematu znasilnuje. Ten rozdil mezi nekym, kdo to ma od panaboha a hraje to aniz by o tom premyslel, a nekym, kdo to ma upocene okoukane je slyset i tady, stejne jako treba v barokni komorni hudbe, ktera nekdy je prikladem naprosto mechanickeho a neinvencniho poslepovani temat, ktere pouze diky zpusobu prednesu komornim souborem najednou dostane cosi jako fazonu..

Styl je omacka, Vlku. Bez omacky sice svickova neni svickovou, ale hovno s omackou taky nebude ono.
Rozplyvat se nad stylem kresby nebo malby je stejne infantilni jako nevidet pro barytovy fineprint fotografii samotnou.
Povazovat jakykoli styl - pro mne za mne fotorealisticky, kubisticky nebo co ti prijde na mysl - za menecenny (omalovanky) je vyrok ktery radim do sousedstvi "fotografie dokumentu je hodnotnejsi nez aranzovana" nebo "fotografie digikamerou nikdy nemuze byt tak dobra jako na film" popripade "prave umeni nikdy nemuze vzniknout jako komercni prace"

Zajed si do Baselu, Vlku, ale ne na fotbal ;-)

...kdyz jsem cet Vlka, prave jsem na milese myslel.

lv: jedna vec su osobne preferencie a druha pohlad z odstupu.

prirovnanie k jazzu - ja trebars nezerem milesa davisa. proste si ho doma nepustim, lenze samozrejme nemozem tvrdit, ze hraje sracky. jeho prinos pre muziku je ohromny a on sam hraje fantasicky. len ja si proste radsej pustim ine veci. npr. marsalisa, fergusona a tak..

vo vytvarnom umeni je to podobne, hlavne v tom sucasnom. pretoze klast tu do opozicie k sucasnemu umeniu impresionistov je ako klast k sucasnym hudobnikom do opozicie hudbu 19teho storocia...
konkretne ja napriklad nezeriem obrazy od kupku, to ale predsa neznamena, ze to nie je umenie a budem sa vyjadrovat v zmysle - to su take obrazy podla pravitka :)

TH, skoda, ze bydlis tak daleko. Chtelo by to zajit do zahradni restaurace a probrat to skutecne dukladne...

O malbe se rad i pohadam... ;)

Ale nyni jen strucne: nemam rad bombasticke veci a tak podobne...

A take nemam rad obrazy "rysovane podle pravitka"...

Zminujes se o vyjadrovacich subtilnostech Helnweina, ale ja ti nejak nevim... No, asi mu opravdu hodne fandis...


Pro mne je malba spise cosi jako jazz...

Jazzovi borci umi udelat hudebni svatek i z banalniho nametu...

Ti nejlepsi jazzmani delaji svatek z obycejnych nametu obvykle neokazalym, nebombastickym, temer nenapadnym zpusobem...

Jako kdyby se nic zvlastniho nedelo...

Takovy pristup se mi libi...


A co se tyka hyperrealistickych maleb podle fotografickych predloh, tak ty nazyvam omalovankami uz od pradavna – jiz mnoho let...

Uz jsem si na ten vyraz "omalovanky" tak zvykl, ze mne tva prekvapena reakce zaskocila...

=oO

ivan mam pocit ze pointa toho plagatu bola 6-8. 9-18,00 ale ok, niekto si s nim dal asi robotu

LV: ja bych s tim tak uplne nesouhlasil, ale jako nazor to samozrejme ma pravo na existenci.

Staci se zamyslet nad tim, jak propastne rozdily v ucinku mohou byt napriklad mezi dvema fotografickymi portrety, byt se u obou muze jednat o hyperrealisticke znazorneni jakesi skutecnosti.

U obrazu hraje samozrejme styl malby velikou roli, ale presto i tady to neni rozhodujici zalezitost, ktera zpusobi zda mne najednou zamrazi ci nikoli. Styl malby je srovnatelny s pouzitim vselijakych modnich omacek ve fotografii, typu pinhole, holga, polaroid, vkopirovani ramecku, okraju filmu nebo specialne zkreslenych barevnych palet.
Samo o sobe to dobry obrazek neudela, ale dobre pouzite to muze ucinek uz beztak dobreho znasobit.
Laicka verejnost ovsem takove triky sezere i s navijakem a zasnene vzdycha nad tim, "jak byl ten Vincent vasnivej".

Jinak, Helnwein byl jeden z prvnich kteri si tu hyperrealitu privlastnili, spolu treba s Franzem Gertschem, a u nej to ma taky svy obsahovy a kontextualni opodstatneni. Kdyz si jeho veci ale prohlidnes systematicteji, zjistis ze temer pokazde s tou "fotografickou" realitou zacne subtilne nakladat po svem.

Konecne, z teze "realisticka malba jsou omalovanky" nevim jestli se mam smat nebo brecet :-)

Emil, lebo na tej prefotenej verzii nie je nic vidiet a straca sa pointa toho plagatu....

ivan> to bolo nutne? :_)

nepopiram :) na malbu jsem urcite 100% laik. nikdy sem tomu moc na chut neprisel.

[fs:102] Helnwein? paráda! :)

Milane, to je takovy klam. Kdyby ses trochu zabyval malbou, tak nakonec zjistis, ze udelat sterilni hyperrealisticky obraz podle fotografickych podkladu je snazsi, nez namalovat obraz s uslechtilymi (autorsky nezamenitelnymi) viditelnymi tahy stetce, jako to umel napr. Paul Cézanne a rada dalsich znamych i neznamych geniu...

Hladke vymazlene hyperrealisticke malby jsou spise cosi jako omalovanky...

Omalovanky privedene k dokonalosti...

Laici zasnou, ale maliri vedi sve...

A takhle nejak je to se vsim...
;)