mohlo to být fajn. když si představim tentýž světelně+tonálně tebou zachycenej a nakomponovanej prostor, ale lidi místo tam kde jsou umístim dozadu jako malý postavičky/panáčky, ideálně do nejsvětlejších míst vzadu jako černý figurky, bylo by to dle mě o mnoho lepší. takhle vepředu jak je prostě to sráží příliš do všednosti.
aranžérská práce na druhé fotografii na mne působí křečovitě, ale první fotka má možná tak trochu náběh na vizuální fór (tím však nemyslím zábradlí přes bradu – to je tam poněkud nešťastně a fotku spíš ničí...)
líbí se mi u té první, jak se ta osoba nahoře v dáli trochu ztrácí v tom fotogenickém bludišti, ale zároveň mám pocit, že je to jen na půli cesty mezi fórkem a trivialitou...
ale vyzera to na luxusny priestor. tam by sa byvalo jedna radost :)
ale on takovýto a podobný rámeček má i pozitivní vlastnost: automaticky pacifikuje případné kompoziční výtržnosti...
částečně...
trochu...
v obecném smyslu...
to je takový universální lék...
i přes divokost křivic jsou v konečném důsledku takovéto a podobné rámečky kompozičním sedativem...
kdo bojuje proti rámečkům, bojuje proti kompozičnímu klidu!
a vůbec: ať žijí ohryzané rámečky!
=:o)
líbí se mi u té první, jak se ta osoba nahoře v dáli trochu ztrácí v tom fotogenickém bludišti, ale zároveň mám pocit, že je to jen na půli cesty mezi fórkem a trivialitou...